TVŮJ ŽIVOT NENÍ ČEKÁRNA: TAK PROČ ODKLÁDÁŠ SVÉ SNY NA „POZDĚJI“?

Sny odkládáme na „později“ hlavně proto, že dokud o nich jen sníme, nemůžeme v nich selhat. Odkládání tedy není příprava, ale strach z neúspěchu, ze soudu okolí a z odchodu z komfortní zóny. Pomáhá pojmenovat, čeho se bojíš, zmenšit sen na první malý krok a udělat ho ještě dnes.

Kolikrát sis už řekla: „Až budu mít víc času… Až děti vyrostou… Až našetřím… Až zhubnu… Až budu připravená…“?

A teď mi řekni, kolik z těch „až“ se skutečně stalo?

Sedíš v čekárně života a doufáš, že jednoho dne přijde sestra a zavolá tvoje jméno: „Teď je ten správný čas začít žít!“ Ale hádej co. Ta sestra nikdy nepřijde.

Protože „správný čas“ je výmysl, kterým si omlouváme strach skočit do neznáma. Znám to až moc dobře. Sama jsem byla mistryní v odkládání života na „později“. Než mi došlo, že to „později“ je jen sofistikovaná past mojí vnitřní lemry. Lemra je můj název pro vnitřního sabotéra, ten naučený strach, který tě drží na místě a tváří se přitom jako rozumná opatrnost.

Proč odkládám své sny na později?

Protože čekání má jednu obrovskou výhodu: nemusíš nic riskovat.

Nemusíš čelit možnosti, že to nevyjde. Nemusíš opustit svou komfortní zónu. Dokud jen sníš o tom, co JEDNOU uděláš, nemůžeš selhat. Tvoje sny zůstávají dokonalé, neporušené realitou. Krásné, lesklé, bezpečně schované v hlavě, kde do nich nikdo nemůže rýpnout.

Ale tady je ta krutá pravda: čekání není příprava. Je to jen jiné slovo pro strach.

Tohle není jen moje zkušenost z práce s klientkami. Psychologové Fuschia Sirois a Timothy Pychyl popsali odkládání jako selhání seberegulace, které souvisí hlavně s tím, že si chceme rychle spravit náladu. Když je úkol nepříjemný, mozek dá přednost úlevě teď a účet pošle tvému budoucímu já. Jinými slovy: neodkládáš sen, protože nemáš čas. Odkládáš ho, protože se ti při myšlence na něj sevře žaludek.

Jak poznám, že je moje „až“ jen výmluva?

Lemra je v tomhle vážně kreativní. Strach umí zabalit do pořád hezčích obalů:

• „Teď není vhodná doba.“
• „Až se to v práci uklidní.“
• „Nejdřív si musím udělat ještě jeden kurz.“
• „Až děti vyrostou, budu mít konečně prostor.“
• „Musím to mít promyšlené do posledního detailu.“

Test je jednoduchý. Zeptej se sama sebe, kolik let už stejné „až“ opakuješ. Jestli si stejnou větu říkáš déle než rok a okolnosti se mezitím několikrát změnily, nejde o okolnosti. Jde o strach. O tom, proč se změny nemusíš bát tolik, jak ti lemra namlouvá, píšu v článku jak se nebát změny.

Kolik mě to čekání vlastně stojí?

Představ si, že by ti někdo nabídl tuhle dohodu: „Dej mi pět let svého života a já ti za to dám… nic.“

Přijala bys to? Samozřejmě že ne. Ale přesně tohle děláš, když odkládáš své sny na „jednou“. Každý den strávený čekáním na dokonalé podmínky je den, který ti nikdo nevrátí. Den, kdy jsi mohla udělat aspoň malinký krok.

A teď to nejnepříjemnější: čekáním se nezbavuješ odpovědnosti, jen ji odsouváš. Pořád je to tvůj život a pořád jsi to ty, kdo ho buď žije, nebo prosedí v čekárně. Proč je odpovědnost za vlastní spokojenost jediná, kterou na nikoho nepřehodíš, rozebírám zvlášť.

Co když nejsem připravená?

Tady je tajemství, které ti nikdo neřekl: nikdy nebudeš úplně připravená.

Všechny ty ženy, kterým tajně závidíš? Ty, co mají vlastní firmy, šťastné vztahy, zdravá těla, naplněné životy? Začaly dřív, než byly připravené.

Skočily do toho s třesoucíma se nohama. S pocitem, že netuší, co dělají. S vědomím, že budou dělat chyby. Ale skočily. A přesně tohle je odlišilo od těch, co pořád sedí v čekárně.

Rozdíl mezi nimi a tebou není talent. Není to štěstí. Je to jediné rozhodnutí: přestat čekat na pocit jistoty, který nepřijde. Strach při tom nezmizí. Jen přestane řídit. Víc o tom najdeš v článku nezastavuje tě strach, zastavuje tě to, že před ním couváš.

Jak přestat odkládat své sny: 6 kroků

Žádné kouzlo, jen poctivý trénink. Ber těch šest bodů jako kroky, které tě vytáhnou z čekárny ven.

1. Pojmenuj strach nahlas. Napiš si na papír, čeho se vlastně bojíš. Že selžeš? Že tě budou soudit? Že zjistíš, že na to nemáš? Strach v hlavě je obr. Na papíře je obyčejný.
2. Rozděl sen na nejmenší možný krok. Ne „založím firmu“, ale „dnes si zjistím, jak se zakládá živnost“. Mozek se nebojí malých kroků. Bojí se velkých skoků.
3. Udělej ten první krok ještě dnes. Ne v pondělí, ne po Novém roce, ne až se hvězdy srovnají. Dnes. I kdyby to byl jen jeden telefonát. Pohyb dělá pohyb.
4. Počítej s chybami předem. Chyba není důkaz, že na to nemáš. Chyba je daň za to, že vůbec hraješ. Lidé v čekárně nechybují, protože nic nedělají.
5. Přestaň hledat povolení. Nepotřebuješ svolení partnera, mámy ani vlastních pochybností. To, že si dovolíš chtít, není drzost. Je to základ sebehodnoty.
6. Převezmi odpovědnost, že to změníš jen ty. Žádná sestra v čekárně nepřijde. Jediná osoba, která má moc tvým životem pohnout, jsi ty sama.

Proč je nedokonalá realita lepší než dokonalý sen?

Víš, co je zvláštní? Realita, i když je nedokonalá, přináší mnohem víc uspokojení než ten nejdokonalejší sen.

Nedokonalá realita ti dá sebevědomí, že dokážeš překonávat překážky. Dá ti zkušenosti, které tě posunou dál. Dá ti život, který jsi skutečně ŽILA, ne jen o něm snila.

Tak přestaň čekat na „až“. Tvůj život se děje TEĎ. A jediná osoba, která ho má moc změnit, jsi ty.

Časté otázky o odkládání snů

Proč odkládám své sny?

Protože dokud o snu jen sníš, nemůžeš v něm selhat. Odkládání je útěk před nepříjemným pocitem, který v tobě sen vyvolává: strachem z neúspěchu, ze soudu okolí nebo ze změny.

Kdy je správný čas začít?

Správný čas neexistuje. Ženy, které si splnily sny, nezačaly připravené. Začaly dřív, než byly připravené, a jistotu získaly až cestou.

Jak přestat odkládat?

Pojmenuj strach, zmenši sen na nejmenší možný krok a udělej ho ještě dnes. S chybami počítej předem jako se součástí cesty, ne jako s důkazem, že na to nemáš.

Je odkládání lenost?

Většinou ne. Výzkum ukazuje, že odkládání souvisí hlavně s tím, jak zvládáme nepříjemné emoce, ne s leností. Proto nepomáhá se peskovat, ale podívat se, čeho se bojíš.

Co když mi první krok nevyjde?

Pak máš informaci, kterou bys v čekárně nikdy nezískala. Uprav směr a udělej další krok. Neúspěch při jednání tě posune víc než dokonalý plán, který nikdy nespustíš.

Přestaň čekat na povolení žít

Jestli cítíš, že jsi v čekárně života proseděla už dost dlouho a je čas začít jednat, podívej se na program Zdravě drzá, konečně svá. Naučí tě přestat čekat na svolení ostatních a brát si, co ti patří, bez omluv a bez výmluv.

Zdroje

• Sirois, F., Pychyl, T.: Procrastination and the Priority of Short-Term Mood Regulation: Consequences for Future Self. Social and Personality Psychology Compass, 2013. doi.org/10.1111/spc3.12011

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám přestat odkládat život na „až“ a začít ho žít teď.