Slovní vata jsou výplňková slova, která do řeči vkládáme, aniž by něco znamenala: jakoby, vlastně, prostě, tak nějak. Nenesou informaci, jen ředí význam a oslabují dojem, kterým působíš. Nejzákeřnější je „jakoby“, protože podle slovníku nese odstín zdánlivosti a předstírání. Zbavíš se ho tréninkem: pauzou místo vaty, kratšími větami a parťákem, který tě upozorní.
Ve stručnosti
- Slovní vata jsou slova bez obsahu: jakoby, vlastně, prostě.
- „Jakoby“ znamená zdánlivost nebo předstírání.
- Kdo pořád „jakobyjuje“, nechává si zadní vrátka.
- Krátká pauza zní jistěji než výplňkové slovo.
- Méně vaty znamená, že tě lidi berou vážněji.
Dnes si spolu položíme otázku, jestli je tvůj život skutečný a pravý, nebo jen tak nějak jakoby.
„Jela jsem jakoby na výlet, krásný den to byl. Jeli jsme s jakoby přítelem na jeden jakoby hrad. Tam jsme jakoby prošli okolí. U jednoho jakoby velkého stromu jsme se jakoby vyfotili.“
Asi už víš, kam mířím… ano, přesně tak. Dnes bude řeč o viru „jakobysmu“. Člověka, který ho chytil, nazývám jakobysta a jakobystka a ve své řeči „jakobyjují“. Vir jakobysmu je nesmírně nakažlivý a šíří se českým jazykem jako lavina. Valí se na nás i z televize a rádia, protože ho chytli i zkušení moderátoři. A pro spokojený a reálný život je pěkně zákeřný.
Co znamená slovo „jakoby“?
Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český uvádí, že „jakoby“ má srovnávací význam, často s odstínem zdánlivosti nebo předstírání. Příklad ze slovníku: „šel jakoby ven“ znamená, že někdo jen předstíral, že jde ven.
Mimochodem, zvlášť se píše „jako by“ tam, kde „by“ patří k podmiňovacímu způsobu: „dělal, jako by ho neviděl“.
A teď si představ, že tohle slovo dáváš před výlet, přítele a celý svůj den. Všechno se tím stává zdánlivým. Jen jakoby.
Proč je slovo „jakoby“ problém?
Já říkám, že nejsilnější hybnou silou je myšlenka a hned po ní slovo. To, jak mluvíme, ovlivňuje, jak sami sebe a svůj život vnímáme. Jak to funguje s opakujícími se situacemi, rozebírám v článku proč přitahuji stejné situace.
U lidí, kteří to slovo používají častěji, než se do českých vět vejde, mám vždycky dojem, že se bojí převzít odpovědnost za svá slova. Nechávají si zadní vrátka. Vždycky se přece dá vycouvat: „Ale jdi ty, to bylo jakoby…“ O odpovědnosti za vlastní život píšu víc v článku převzít odpovědnost za svou spokojenost.
Jak vypadá věta, když z ní vyndáš vatu?
Pojďme rozebrat tu úvodní větu. Jak měla vypadat a co z ní jakobysmus udělal:
Jela jsem (no úplně nevím kam, ale prý je to výlet) na výlet. Jeli jsme s (a já ti čéče ani nevím, jestli s ním chodím, nebo co to mého vlastně je) přítelem na jeden (podobalo se to asi hradu) hrad. Tam jsme (taky jsme tam mohli lítat jak holubi) prošli okolí. U jednoho (no malej smrček po pás) velkého stromu jsme se (maloval nás tam portrétista, a jestli jsme neumrzli, stojíme tam dodnes) vyfotili.
Vidíš to? Jediné, co je jasné, je, že ona a on někde byli. Přitom by stačilo:
„Jela jsem na výlet, krásný den to byl. Jeli jsme s přítelem na jeden hrad. Prošli jsme okolí a u velkého stromu jsme se vyfotili.“
Máš u téhle věty pochybnosti? Jedině snad chceš upřesnit hrad i s plánkem cesty, protože tam chceš jet taky. Ale na výlet. Ne na jakoby výlet.
Jak se zbavit slova „jakoby“: 5 návyků
Není to vypínač, je to trénink. Těchhle pět návyků posílíš za pár dní:
- Najdi si parťáka. Požádej někoho blízkého, ať tě upozorní pokaždé, když to slovo použiješ. Po pár dnech si začneš dávat pozor sama.
- Nahraď „jakoby“ pauzou. Tam, kde by ti vyklouzlo, na chvilku ztichni. Krátké ticho zní jistěji než výplňkové slovo.
- Mluv v kratších větách. Čím kratší věta, tím míň místa pro vatu. Jedna věc a tečka.
- Pojmenuj věc napřímo. Výlet je výlet. Přítel je přítel. Strom je strom.
- Poslouchej se zpětně. Nahraj si minutu, jak něco vyprávíš, a spočítej „jakoby“. Co se změří, to se zlepší.
A máš jakobystu ve svém okolí a tahá tě to za uši? Zkus se ptát: „Vážně, nebo jakoby?“ Já s oblibou počítám na prstech, kolikrát to slovo padlo. Na konci monologu pak vážně poznamenám: „Sice vůbec nevím, o čem jsi mluvil, ale vím, že jsi použil 26× slovo jakoby.“
Jaká další slova patří do slovní vaty?
„Jakoby“ je vlajková loď, ale plave v celé flotile:
- vlastně
- prostě
- tak nějak
- v podstatě
- „jako“ na konci každé věty
Všechno jsou to berličky, za které se schováváš, abys nemusela stát naplno za tím, co říkáš. A tady je pointa: čím míň vaty, tím víc tě lidi berou vážně. Mluvíš stejně dlouho, ale najednou to má váhu.
Slova ale nejsou všechno. To, jak tě okolí čte, se rozhoduje i podle toho, jak stojíš, jak se díváš a jakou jistotu z tebe cítí. Víc o tom v článku proč ti lidé nevěří, i když říkáš pravdu. Slovní vata je první vrstva, kterou si můžeš pohlídat hned.
Kam patříš? Mezi milovníky reality, nebo mezi jakobysty? A jestli se bojíš, co si o tobě lidi pomyslí, když budeš mluvit napřímo, přečti si, jak přestat řešit, co si myslí ostatní.
Časté otázky o slovní vatě
Co je slovní vata?
Výplňková slova a fráze bez obsahu, kterými prokládáme řeč, třeba jakoby, vlastně, prostě nebo tak nějak. Nenesou informaci a oslabují dojem, kterým působíš.
Píše se „jakoby“, nebo „jako by“?
Obojí, podle významu. „Jako by“ zvlášť píšeme tam, kde „by“ tvoří podmiňovací způsob, například „dělal, jako by ho neviděl“. Jinak se píše dohromady.
Jak se zbavit slova „jakoby“?
Požádej někoho blízkého, ať tě upozorňuje. Nahraď vatu krátkou pauzou, mluv v kratších větách a pojmenuj věc napřímo: výlet je výlet, ne jakoby výlet.
Je špatné používat výplňková slova vždycky?
Ne. Občasné „prostě“ nikoho nezabije. Problém je, když se z berličky stane závislost a vatou ředíš úplně všechno.
Kde s tím začít
Mluvit jasně a stát si za svým slovem je kus odvahy. Jestli ti v tom brání hodná holka, která se pořád jistí a omlouvá, podívej se na program Zdravě drzá, konečně svá. Naučíš se říkat, co chceš, bez berliček a bez zadních vrátek.
Zdroje
- Ústav pro jazyk český AV ČR: Internetová jazyková příručka, heslo „jakoby“. prirucka.ujc.cas.cz
Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Učí ženy mluvit jasně a stát si za svým slovem.