PROČ TI LIDÉ NEVĚŘÍ, I KDYŽ ŘÍKÁŠ PRAVDU

Lidé ti často nevěří ne proto, že bys lhala, ale proto, že tvoje tělo říká něco jiného než tvoje slova. Když slova a tón, pohled nebo postoj nesedí, lidé věří spíš tělu. Nonverbální komunikace se dá naučit: všimnout si, co vysíláš, sladit postoj, hlas a pohled se slovy a přestat se zmenšovat.

Pojďme si to říct na rovinu. Nejsi k ničemu. Nejsi neschopná. A přesto máš pocit, že tě lidi prostě neberou. Že tvoje slova padají do prázdna. Že se musíš opakovat, vysvětlovat, dokazovat, a stejně to nestačí.

Kamarádka tě přeslechne. Partner zpochybňuje každé tvoje slovo. Řekneš svůj názor a místnost se tváří, jako bys nic neřekla. A pak přijde ta otravná, sžíravá myšlenka: co je se mnou špatně?

Nic. A zároveň všechno. Protože problém často není v tom, co říkáš. Problém je v tom, co říká tvoje tělo. A tvoje tělo mluví pořád. Bez tvého vědomí, bez tvého souhlasu, nezávisle na tom, co si připravíš v hlavě.

Proč mi lidé nevěří, i když říkám pravdu?

Protože slyší dvě zprávy najednou. Jednu ve slovech, druhou v těle. A když si odporují, vyhraje ta druhá.

Můžeš říct „jsem v pohodě“. Ale když máš stažená ramena, pohled, který se vyhýbá očím, a hlas, který se ke konci věty propadá, každý kolem tebe podvědomě ví, že v pohodě nejsi.

Můžeš říct „věřím si“. Ale když vejdeš do místnosti s hlavou dole, rukama schovanýma a tělem otočeným ke dveřím, nikdo tě jako sebevědomou ženu nevnímá. Je jedno, jak skvěle jsi oblečená nebo jak chytré věci říkáš.

A to nejhorší? Ty sama to nevidíš. Protože tě to nikdo nikdy nenaučil sledovat.

Je pravda, že 93 % komunikace probíhá beze slov?

Tohle číslo koluje všude a dlouho jsem ho opakovala i já. Tak ti teď řeknu, jak to je doopravdy.

Pochází ze dvou pokusů psychologa Alberta Mehrabiana z roku 1967. Lidé v nich poslouchali jednotlivá slova vyslovená různým tónem a dívali se na fotky tváří. Hodnotili, jestli mluvčí druhého má, nebo nemá rád. Z toho vzniklo slavné dělení: 7 % slova, 38 % hlas, 55 % tvář.

Jenže to platí jen pro jednu situaci: když člověk mluví o pocitech a slova si s tónem a výrazem odporují. Sám Mehrabian upozorňuje, že to není pravidlo pro každý rozhovor. Kdyby slova tvořila jen 7 %, rozuměla bys cizímu jazyku z pouhých gest.

Co si z toho vzít? Slova důležitá jsou. Ale ve chvíli, kdy říkáš něco, co tvoje tělo nepodepíše, lidé uvěří tělu. A právě tady se ti ztrácí důvěra.

Je sebevědomí pocit, nebo signál?

Tady je věc, kterou nám nikdo neřekl. Sebevědomí není pocit. Není to něco, co buď máš, nebo nemáš. Není to hlas v hlavě, který ti říká „jsi dobrá, zvládneš to“.

Sebevědomí je signál. Vysíláš ho ven každou vteřinu. Každým pohybem, každým pohledem, každým způsobem, jakým stojíš v místnosti. A lidi kolem tebe ten signál čtou. Automaticky, aniž by o tom věděli.

Celý život nás učili, že důležité je, co říkáme. Škola, rodiče, kurzy komunikace, všechno bylo o slovech. A o tom, co u toho dělá tělo, nikdo nemluvil. Jak se vyhnout tomu, aby ti slova kazila slovní vata, píšu v článku jak se zbavit slova „jakoby“.

Jaké signály tě nejčastěji shazují?

• Uhýbavý pohled. Působí, jako bys sama nevěřila tomu, co říkáš. Co všechno prozradí oči, rozebírám v článku řeč očí.
• Stažená ramena a skrčený postoj. Zabíráš míň místa, než ti patří.
• Hlas, který jde na konci věty dolů nebo do otázky. Z tvrzení se stane prosba.
• Omluvy na začátku. „Promiň, jen taková drobnost…“ Víc o tom v článku přestaň se omlouvat za to, že existuješ.
• Tělo otočené ke dveřím. Jako bys byla připravená utéct.

Jak sladit slova s tělem: 4 kroky

1. Všimni si, co vysíláš. Natoč se na mobil, jak něco vysvětluješ. Nebo se zastav v půlce rozhovoru a zkontroluj ramena, ruce, pohled.
2. Říkej jen to, co myslíš. Když „jo, v pohodě“ není pravda, tělo tě prozradí. Poctivé „teď mi to nesedí“ působí silněji.
3. Zaber svoje místo. Obě nohy na zemi, ramena dolů a dozadu, ruce vidět. Ne na sílu. Jen přestaň mizet.
4. Ukonči větu tečkou. Hlas na konci nezvedej do otázky. Řekni to a nech to být.

Na pohovoru nebo jednání pomůže i to, co máš na sobě. Na to mám samostatný článek jaké barvy obléct na pohovor.

Jak žije žena, která rozumí nonverbální komunikaci?

Jinak. Vidí, kdy je někdo nervózní, i když se tváří sebejistě. Vidí, kdy někdo říká ano, ale myslí ne. A hlavně vidí, co sama vysílá. A může to vědomě měnit.

Přestane být ženou, které se věci dějí. Stane se ženou, která ví, co se děje. Přestane donekonečna upravovat slova a začne pracovat se svou přítomností. Nepotřebuje křičet, aby ji slyšeli. Nepotřebuje se omlouvat, aby ji měli rádi. Nepotřebuje se dokazovat, aby ji brali vážně. Prostě vstoupí do místnosti a je tam.

Není to magie. Není to dar, který buď máš, nebo nemáš. Je to dovednost a dá se naučit krok za krokem. Já jsem se ji učila roky. Ty nemusíš.

Časté otázky o nonverbální komunikaci

Co je nonverbální komunikace?

Všechno, co sděluješ beze slov: postoj, gesta, výraz tváře, pohled, tón a tempo hlasu, vzdálenost od druhých. Lidé ji čtou automaticky a často dřív, než uslyší, co říkáš.

Platí, že slova tvoří jen 7 % sdělení?

Ne obecně. Číslo pochází z Mehrabianových pokusů z roku 1967 a týká se jen situací, kdy mluvíš o pocitech a slova si odporují s tónem a výrazem. Tehdy lidé věří spíš tónu a tváři.

Dá se nonverbální komunikace naučit?

Ano. Začíná to tím, že si všimneš, co vysíláš. Pak trénuješ postoj, pohled a hlas, dokud nesedí s tím, co říkáš. Je to jako sval.

Proč mě lidé neberou vážně?

Často proto, že se zmenšuješ. Omlouváš se, uhýbáš pohledem, hlas ti na konci vět klesá. Když tělo podepíše tvoje slova, začnou tě brát jinak.

Kde začít

Jestli chceš začít hned a zadarmo, mrkni na moje materiály zdarma. Vyber si to, co ti teď sedí, a začni trénovat sebevědomí, které bude vidět i navenek, ne jen v hlavě.

Zdroje

• Mehrabian, A., Wiener, M.: Decoding of inconsistent communications. Journal of Personality and Social Psychology, 1967. doi.org/10.1037/h0024532
• Mehrabian, A., Ferris, S. R.: Inference of attitudes from nonverbal communication in two channels. Journal of Consulting Psychology, 1967. doi.org/10.1037/h0024648

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Učí ženy, jak působit tak sebevědomě, jak se doopravdy cítí.