PŘESTAŇ SE OMLOUVAT ZA TO, ŽE EXISTUJEŠ

Jak se přestat omlouvat? Nejdřív pochop, že omlouvání za každou maličkost není slušnost, ale naučený strach z dětství: když budu hodná a nebudu otravovat, budou mě mít rádi. Pomáhá všimnout si, kdy se omlouváš ze strachu, nahradit „promiň“ slovem „děkuju“ a říkat ne bez dlouhého vysvětlování.

Vzpomínáš si na ten pocit? Když se tě někdo zeptal, jestli ti to nevadí, a ty jsi automaticky řekla „ale ne, to je v pohodě“, i když ti to vadilo moc?

Nebo když sis vzala na sebe úkol, který jsi nechtěla, projekt, který tě nebavil, schůzku, na kterou jsi neměla čas. Jen proto, aby byl klid. Aby tě měli rádi. Aby ses nemusela bát, co si o tobě pomyslí.

Tohle není laskavost. Tohle je přežívání ze strachu.

A máš to naučené tak hluboko, že to ani nevnímáš jako strach. Vnímáš to jako slušnost. Jako empatii. Jako to, že jsi prostě „taková“.

Nejsi taková. Naučili tě to.

Proč se pořád za všechno omlouvám?

Bylo ti možná pět let. Nebo osm. Nebo dvanáct. A naučila ses jednu věc, která ti tehdy dávala smysl: když budu hodná, přizpůsobivá a nebudu otravovat, zůstanou. Budou mě mít rádi. Bude bezpečno.

Tvůj mozek si to zapsal jako pravidlo přežití.

Takže ses přizpůsobovala. Mlčela jsi, když jsi chtěla křičet. Říkala jsi ano, když jsi chtěla říct ne. Omlouvala ses za věci, za které ses omlouvat nemusela. Zmenšovala ses, aby se ostatní cítili pohodlně.

A fungovalo to. Lidi tě měli rádi. Říkali, že jsi zlatá. Spolehlivá. Hodná.

Jenže nikdo ti neřekl, co tě ta role bude stát. Celou masku hodné holky rozebírám v článku proč je tvoje hodná holka tvůj největší nepřítel. Tady se podíváme hlavně na to, jak se ti propisuje do omlouvání.

Omlouvají se ženy opravdu víc než muži?

Ano, a víme proč. Psycholožka Karina Schumann a Michael Ross z University of Waterloo nechali lidi každý den zapisovat, kdy někomu ublížili a kdy se omluvili. Ženy se omlouvaly častěji. Jenže poměr omluv k proviněním byl u obou pohlaví stejný. Rozdíl byl jinde: ženy vnímaly jako provinění víc situací. Muži měli laťku pro to, co je urážlivé, výš.

Přeloženo do lidské řeči: neomlouváš se proto, že bys byla horší. Omlouváš se, protože máš nastavenou laťku „udělala jsem něco špatně“ tak nízko, že pod ni spadne skoro všechno. I to, že existuješ.

Co tě stojí, že jsi pořád hodná?

• Platíš hlasem. Každým slovem, které jsi spolkla. Každým ne, které se proměnilo v ano.
• Platíš vztahy, ve kterých jsi neviditelná. Berou tě jako samozřejmost, protože ty nikdy nic nechceš, nic nepotřebuješ, nikdy neotravuješ.
• Platíš energií, která odtéká do lidí a situací a nikdy se nevrací zpátky.
• A platíš tichým vztekem sama na sebe. Tím pocitem večer v posteli, kdy si říkáš: proč jsem to zase nechala být? Proč jsem zase řekla ano? Proč jsem se zase zmenšila?

Hodná holka nikoho neobtěžuje. A přitom ji to každý den trochu víc ničí. Když to jde dost dlouho, začne se z přehlížené hodné holky líhnout ukřivděná oběť. Jak tahle past funguje, najdeš v článku jak poznat roli oběti.

Přijdu o lidi, když se přestanu omlouvat a začnu říkat ne?

Říkáš si, že když začneš říkat ne, lidi tě přestanou mít rádi. Odejdou. Řeknou, že ses změnila.

A možná máš pravdu. Někteří odejdou.

Ale tady je ta věc, kterou ti nikdo neřekl rovnou: odejdou lidi, kteří tě potřebovali přizpůsobivou. Ne tebe. Tvoji masku. To nejsou vztahy, o které bys měla stát.

Lidé, kteří tě mají rádi doopravdy, tě budou mít rádi i tehdy, když řekneš ne. Protože tě mají rádi pro tebe, ne pro tvoji schopnost nikdy neodmítnout.

Ne je celá věta. Nepotřebuje vysvětlení, omluvu ani příběh o tom, proč nemůžeš, proč nestíháš, proč to tentokrát nejde. Jenže hodná holka řekne ne a hned přidá: „ale víš, je to tak, že…“, „vlastně bych chtěla, ale…“, „nechci tě zklamat, jenže…“. A najednou z toho ne je zase ano. Jak říct ne a nevysvětlovat se, rozebírám v článku ne je celá věta.

Jak se přestat omlouvat: 5 kroků

Ne přes noc. Ne jedním rozhodnutím. Ne tím, že si nalepíš citát na ledničku. Ale tohle zvládneš začít trénovat hned zítra:

1. Počítej svoje omluvy. Jeden den si čárkuj každé „promiň“, „pardon“ a „omlouvám se“. Většina žen se zarazí už kolem oběda.
2. Rozliš omluvu z respektu a ze strachu. Šlápla jsi někomu na nohu? Omluv se. Máš názor, potřebu nebo otázku? Za to se neomlouváš.
3. Vyměň „promiň“ za „děkuju“. Místo „promiň, že jdu pozdě“ řekni „děkuju, že jsi počkala“. Místo „promiň, že otravuju“ řekni „díky, že máš chvilku“.
4. Vyškrtni změkčovače. „Jen taková drobnost“, „možná se pletu, ale“ a „jestli to nevadí“ ti berou váhu dřív, než řekneš to podstatné.
5. Snes to ticho. Když řekneš ne a nic nepřidáš, chvíli to bude nepříjemné. To je jen sval, který se učí. Podesáté už to bolet nebude.

Pod tím vším je jedna otázka: věříš, že tvoje potřeby mají hodnotu? Že tě budou mít rádi, i když je zklameš? Jak začít konečně myslet i na sebe, najdeš v textu syndrom hodné holčičky: jak začít myslet na sebe. A jestli se pořád zmenšuješ, aby to okolí uneslo, přečti si zmenšuju se, aby to okolí uneslo.

Protože ta zdravě drzá žena v tobě existuje. Vždycky existovala. Jen ji trochu zaprášilo.

Časté otázky o tom, jak se přestat omlouvat

Proč se omlouvám i za to, že existuju?

Protože ses jako dítě naučila, že přizpůsobivost přináší lásku a bezpečí. Mozek si to uložil jako pravidlo přežití a ty ho automaticky opakuješ i v dospělosti, kdy už ho nepotřebuješ.

Je časté omlouvání známka nízkého sebevědomí?

Často ano. Kdo se omlouvá za názor nebo za to, že něco potřebuje, většinou nevěří, že má na prostor nárok. Proto pomáhá pracovat nejen se slovy, ale i s přesvědčením pod nimi.

Čím nahradit slovo promiň?

Nejčastěji slovem děkuju. „Děkuju za trpělivost“ místo „promiň, že to trvá“. Druhý se cítí oceněný a ty se nezmenšuješ.

Kdy se omluvit mám?

Když jsi někomu opravdu ublížila nebo něco pokazila. Taková omluva je projev respektu. Omluva za vlastní existenci, názor nebo potřebu je projev strachu.

Souvisí omlouvání se syndromem hodné holky?

Ano, je to jeden z jeho nejčastějších příznaků. Hodná holka se omlouvá za svůj prostor, za svůj názor a za to, že vůbec něco chce.

Kde s tím začít

Změní se to prací na vzorcích, které v tobě sedí roky, a na strachu, který se tváří jako slušnost. Přesně tohle děláme v programu Zdravě drzá, konečně svá: každý den jiný pohled na to, co tě drží svázanou, a konkrétní krok, ne jen teorie. Abys poprvé za dlouhou dobu začala žít pro sebe, ne pro jejich souhlas.

Zdroje

• Schumann, K., Ross, M.: Why women apologize more than men: Gender differences in thresholds for perceiving offensive behavior. Psychological Science, 2010. doi.org/10.1177/0956797610384150

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie a programu Zdravě drzá, konečně svá. Učí ženy přestat se zmenšovat a stát si za sebou.