Myslet na sebe není sobectví. Je to podmínka, abys měla z čeho dávat. Syndrom hodné holčičky je naučený vzorec, kdy žena automaticky staví potřeby ostatních nad svoje a péči o sebe bere jako něco, co si musí zasloužit. Dá se přeučit: každý den jedna věc jen pro tebe, odmítnutí bez omluvy a hranice, kterou řekneš nahlas.
Ve stručnosti
- Hodná holčička staví cizí spokojenost nad svoji, protože ji to naučili.
- Myslet na sebe neznamená přestat mít rád druhé.
- Vyčerpaná a prázdná nepomůžeš nikomu naplno.
- Hranice v hlavě není hranice, je to tajné přání.
- Začni jednou věcí denně jen pro sebe, bez omluvy.
Pro ostatní by ses rozdala. Na všechno kývneš, pro každého tu jsi, každému pomůžeš. Na úkor vlastních sil a vlastního štěstí.
A pak večer ležíš vyšťavená a ptáš se: kde v tom všem jsem já?
Proč pořád dávám všechny před sebe?
Protože tě k tomu vychovali. Pomáhat, pečovat, starat se a nedělat problémy. Zatímco kluci mohli řvát a zabírat prostor, holky se učily být tiché, ohleduplné a hlavně nevyčnívat. A z malé hodné holčičky vyroste dospělá žena, která dělá pořád to samé: ustupuje, přizpůsobuje se a vlastní potřeby strká až nakonec.
Tomuhle vzorci říkám vnitřní lemra. Lemra je v mém slovníku vnitřní sabotér, který se tváří jako ctnost, ale potichu ti krade život. Šeptá ti, že když se podřídíš, jsi ohleduplná. Že když spolkneš názor, jsi diplomatická. A že když myslíš na sebe, jsi sobecká. Odkud se hodná holka bere a proč je tak zákeřná, rozebírám v článku proč je tvoje hodná holka tvůj největší nepřítel.
Jak poznám, že na sebe nemyslím vůbec?
- Říct ne ti trvá tři dny a stejně se u toho cítíš provinile.
- Cizí spokojenost je pro tebe důležitější než tvoje vlastní.
- Omlouváš se za svůj názor dřív, než ho vyslovíš.
- Péči o sebe odkládáš na „až bude čas“. A ten čas nikdy nepřijde.
- Když tě někdo pochválí, hned to shodíš.
Poznáváš se? To není diagnóza, to je startovní čára. Hodná holčička není tvoje pravé já. Je to maska, kterou ti nasadili.
Je sobecké myslet na sebe?
Není. A tuhle větu si podtrhni: není normální nebýt tu prvotně pro sebe.
Představ si kyslíkovou masku v letadle. Nejdřív si ji nasadíš ty, pak pomáháš dítěti. Ne ze sobectví, ale proto, že když omdlíš, nepomůžeš nikomu. Z prázdného džbánu se nenalévá.
Sobectví je brát na úkor druhých. Myslet na sebe znamená dávat z přebytku a svobodně, ne ze strachu z odmítnutí. To je celý rozdíl. A úzce to souvisí se sebehodnotou, s tím, jak moc věříš, že máš na víc. Víc v článku sebehodnota je cesta ke spokojenému životu.
Pozor na jednu past. Hodná holčička se zmenšuje, pak se cítí přehlížená a ukřivděná. A ze samé „dobroty“ se stane mučednice, která všem vyčítá, jak se obětuje. Tomu se říká role oběti a víc o ní najdeš v článku jak poznat roli oběti.
Co se stane, když začnu myslet na sebe?
Když se přestaneš zmenšovat, najednou je z čeho žít. To nejlepší pro sebe může být cokoliv:
- začít budovat byznys, po kterém potajmu toužíš,
- stát se finančně nezávislou a nemuset prosit o každou korunu,
- mít čas na to, co tě baví, bez výčitek,
- žít život, ve kterém jsi hlavní postava ty, ne komparz v cizím příběhu.
Vím, že není snadné ze dne na den přepnout. Nestane se to přes noc. Ale je to nutnost, jestli nechceš jednou litovat, že jsi celý život prožila pro všechny, jen ne pro sebe.
Jak začít myslet na sebe: 3 kroky k hranicím
Myslet na sebe se neděje v hlavě. Děje se to v okamžiku, kdy řekneš nahlas „takhle ne“.
- Pojmenuj, co je pro tebe v pořádku a co už ne. Co neumíš pojmenovat, to neuhájíš.
- Řekni to nahlas tomu, koho se to týká. Hranice, kterou nosíš jen v hlavě a doufáš, že ji druhý uhodne, není hranice. Je to tajné přání.
- Dodrž ji, i když se to druhému nelíbí. Každý si tvoji hranici nejdřív vyzkouší. Když jednou ustoupíš, naučíš okolí, že tvoje ne je jen úvod k vyjednávání.
Podrobný návod na hranice najdeš v článku jak si nastavit zdravé hranice.
Jaké cviky pomůžou hned?
Ber je jako svaly, které trénuješ:
- Každý den udělej jednu věc jen pro sebe a neomlouvej se za ni.
- Říkej ne bez vysvětlování. Ne je celá věta. Postup najdeš v článku jak se naučit říkat ne.
- Když ti automaticky vyletí „jasně, zařídím“, zastav se a řekni: „Ozvu se ti zítra.“ Ta pauza je tvoje svoboda.
- Vztek neumlčuj. Je to kompas, který ukazuje, kde ti někdo přešel přes hranici.
Hranice není sobectví ani nevychovanost. Je to ochrana tvojí energie, aby ti zbylo i na tebe.
Časté otázky o syndromu hodné holčičky
Co je syndrom hodné holčičky?
Naučený vzorec, kdy žena automaticky staví potřeby ostatních nad svoje, na všechno kývá a myslet na sebe považuje za sobectví. Vzniká ve výchově, kde se holčičky učí přizpůsobovat a nedělat problémy.
Je sobecké myslet na sebe?
Ne. Sobectví je brát na úkor druhých. Péče o sebe je předpoklad, abys měla z čeho dávat.
Jak začít víc myslet na sebe?
Jednou věcí denně jen pro sebe, bez omluvy. K tomu pojmenuj svoje potřeby a přestaň je odkládat na „až bude čas“.
Souvisí hodná holčička s neschopností říkat ne?
Ano, jdou ruku v ruce. Hodná holčička kývá, aby ji měli rádi a nevznikl konflikt. Naučit se říkat ne je jeden z prvních kroků ven.
Kde s tím začít
Jestli cítíš, že je čas přestat být sama pro sebe na posledním místě, nemusíš na to být sama. Přesně tudy vede program Zdravě drzá, konečně svá: od hodné holčičky, která ustupuje a čeká na povolení, k ženě, která myslí i na sebe a neomlouvá se za to.
Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Učí ženy myslet na sebe bez pocitu viny.