Jak přestat řešit, co si myslí ostatní

Přestat řešit, co si myslí ostatní, začíná uvědoměním, že cizí názory nejsou tvoje zodpovědnost. Lidi si navíc všímají mnohem méně, než se zdá: ve známém pokusu odhadovali lidé, že je zaznamená zhruba polovina místnosti, ve skutečnosti to byla asi čtvrtina. Pomáhají čtyři kroky: odpovědnost, vlastní cíl, nadhled a jedna věc denně podle sebe.

„Ale co by tomu řekli lidi?“

Běhá ti tahle věta často hlavou? Pak je dnešní článek přesně pro tebe. A hned na začátek se zastavíme. A to rázně.

Takže stop. Zastav tuhle myšlenku. Hned teď.

Komu vlastně patří cizí názor?

Tomu, kdo ho má. Ne tobě.

Spousta z nás vyrostla v nastavení „buď hodná, nedělej ostudu, co by tomu řekli sousedi“. Jenže cizí názor je jejich. To, jak naloží se svým míněním o tobě, je čistě jejich věc. Ty s tím neuděláš nic, ať se rozkrájíš.

Já tomu říkám zákon „žij a nech žít“. Do toho, jak žiješ, je ostatním lautr šumák. A když řešíš, co na to řeknou, porušuješ ten zákon i ty sama. Nerespektuješ, že jim do toho nic není. A tím pádem nemůžeš žít svobodný život.

Opravdu si mě ostatní tolik všímají?

Ne. A tohle je skvělá zpráva.

Psycholog Thomas Gilovich z Cornellovy univerzity to s kolegy vyzkoušel na studentech. Navlékli jim tričko s obličejem zpěváka Barryho Manilowa, které studenti považovali za pořádně trapné, a poslali je do místnosti plné vrstevníků. Studenti v trapném tričku odhadovali, že si ho všimla zhruba polovina lidí. Ve skutečnosti to byla asi čtvrtina.

Vědci tomu říkají efekt reflektoru. Máme pocit, že na nás svítí reflektor, ale ostatní jsou zabraní hlavně do sebe. Ten soudící dav ve tvé hlavě je z velké části výmysl tvé hlavy.

Proč mi tolik záleží na tom, co si o mně myslí druzí?

Protože tě to naučili. Není to charakterová vada ani slabost. Je to návyk.

Někde v dětství si tvůj mozek spojil schválení okolí s bezpečím. Když jsi byla hodná a nikoho nenaštvala, byl klid. Tak jsi v tom pokračovala. A roky později pořád skenuješ obličeje kolem sebe, jestli jsi neudělala něco špatně.

Tohle je přesně to, čemu říkám syndrom hodné holky: vzorec, kdy se přizpůsobíš, jen aby tě měli rádi. Ta hodná holka je tvoje lemra, tedy vnitřní sabotér, který se tváří jako ohleduplnost a přitom ti potichu krade život.

A buďme upřímné. Pod strachem z cizího mínění nejsou jen názory ostatních. Je tam i tvůj vlastní strach a tvoje pohodlnost postavit se za sebe. Tvůj život, tvoje spokojenost, tvoje zodpovědnost. Víc o ní píšu v článku převzít odpovědnost za svou spokojenost.

Je sobecké nedbat na názory ostatních?

Není. A tohle si zapamatuj, protože je to past, do které spadne skoro každá hodná holka.

Je rozdíl mezi zpětnou vazbou, kterou si sama vyžádáš od člověka, kterému věříš, a cizím míněním, do kterého ti nic není. To první je dar. To druhé je klacek, kterým mlátíš sama sebe.

Když dáváš ze svobody a z přebytku, je to láska. Když dáváš ze strachu z odmítnutí, je to sebezrada. A sebezrada ti sebevědomí nepřinese, jen ho pomalu rozžere. Jak začít myslet taky na sebe, najdeš v článku syndrom hodné holčičky: jak začít myslet na sebe.

Jak přestat řešit, co si myslí ostatní: 4 kroky

Žádná rychlokvaška. Ale funguje to. Ber to jako čtyři svaly, které začneš trénovat.

1. Přijmi odpovědnost za stav, ve kterém jsi. Ne vinu, odpovědnost. Vina tě sráží, odpovědnost ti vrací moc. Tady jsem, tohle jsem si dovolila, odsud jdu dál.
2. Urči si, co skutečně chceš. Po čem toužíš? Co jsi vždycky chtěla dělat? A žiješ to? Ne? Tak to změň. Klidně po malých krocích, ale směrem k sobě.
3. Cizí názor ber jako informaci, ne jako příkaz. Někdo si něco pomyslí. Fajn, to je jeho. Ty rozhodneš, jestli to vezmeš v potaz, nebo to necháš proplout.
4. Každý den udělej jednu věc podle sebe. Řekni názor, který by se „nehodil“. Odmítni něco, co bys jindy spolkla. „Ne“ je celá věta, jak píšu v článku jak se naučit říkat ne.

Co když mě kvůli mým rozhodnutím odsoudí?

Někdo tě odsoudí vždycky. I když uděláš všechno správně.

To je smutná, ale osvobozující pravda. Když tě někdo soudit bude tak jako tak, můžeš klidně žít podle sebe. Aspoň ten soud bude za tvůj vlastní život, ne za život, který jsi prožila pro ostatní.

Ty totiž nejsi na světě proto, abys byla pohodlná pro ostatní. Jsi tu, abys byla pravdivá k sobě.

Časté otázky o tom, co si myslí ostatní

Jak přestat řešit, co si myslí ostatní?

Uvědom si, že cizí názory nejsou tvoje zodpovědnost. Urči si, co chceš ty, ber cizí mínění jako informaci a každý den udělej jednu věc podle sebe, ne podle očekávání okolí.

Proč mi tolik záleží na názoru druhých?

Většinou jde o naučený vzorec z dětství. Mozek si spojil schválení okolí s bezpečím. Není to vada charakteru, je to návyk, který se dá přeučit.

Co je efekt reflektoru?

Sklon přeceňovat, jak moc si nás ostatní všímají. V pokusu Thomase Gilovicha lidé odhadovali, že si jejich trapného trička všimne asi polovina přítomných. Ve skutečnosti to byla zhruba čtvrtina.

Souvisí to se syndromem hodné holky?

Ano, jdou ruku v ruce. Hodná holka se přizpůsobuje, aby ji měli rádi. Když ji pošleš do důchodu, cizí názory nad tebou ztratí moc.

Kde s tím začít

Jestli v sobě tu věčnou skenerku cizích názorů poznáváš a chceš začít žít pro sebe, podívej se na program Zdravě drzá, konečně svá. Provede tě cestou od hodné holky k ženě, která ví, co chce, a nebojí se si o to říct.

Zdroje

• Gilovich, T., Medvec, V. H., Savitsky, K.: The spotlight effect in social judgment: An egocentric bias in estimates of the salience of one’s own actions and appearance. Journal of Personality and Social Psychology, 2000. doi.org/10.1037/0022-3514.78.2.211

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám přestat žít podle očekávání okolí.