Jak se nebát změny: 6 kroků, jak překonat strach

Jak se nebát změny? Přijmi, že změna je jediná jistota, kterou v životě máš, a pojmenuj, čeho konkrétně se bojíš. Rozeber nejhorší scénář, najdi nejmenší možný první krok a udělej ho ještě dnes. Strach ze změny je přirozený, ale zmenšuje se akcí, ne přemýšlením. Odměňuj se za pohyb, ne až za výsledek.

Pokud patříš mezi lidi, kteří touží po jistotách, změn se až bojí, vyhýbají se jim a vydávají spoustu energie na to, aby všechno zůstalo tak, jak je a bylo… mám pro tebe špatnou zprávu. A hned za ní jednu hodně dobrou.

Proč se bojíme změn?

Protože to známé nám připadá bezpečné, i když nás dusí. Ekonomové William Samuelson a Richard Zeckhauser tomu v roce 1988 dali jméno „status quo bias“, sklon ke současnému stavu. V jejich pokusech lidé opakovaně volili možnost, která už platila, i když jiná byla stejně dobrá nebo lepší. Stejné chování našli i u skutečných rozhodnutí, třeba u volby zdravotního pojištění a penzijního plánu.

Takže když se bojíš změny, nejsi divná. Jsi člověk.

Mockrát se mě klientky ptaly na jednu a tu samou otázku: kde a jak najít jistotu a stabilitu. A vždycky dostaly od života stejnou odpověď:

Jediná tvoje jistota na téhle planetě je ZMĚNA.

Teď stačí použít selský rozum. Když vydáváš energii na to, aby se nic nezměnilo, plýtváš silou na něco, co stejně bude jinak. Je to jako snažit se zastavit řeku dlaní.

A ta dobrá zpráva? Zkus v rovnici jistota = změna najít právě tu hledanou stabilitu. Když víš, že změna patří k životu stejně jako tlukot srdce, slunce nebo déšť, je tvojí jistotou samotný proces. Najednou se nemáš čeho bát, protože se opíráš o to jediné, co je opravdu stálé.

Co se stane, když se změně bráním?

Vyhýbání se změně není zadarmo. Je to ta nejdražší věc, co můžeš dělat.

Když se zuby nehty držíš na místě, neušetříš si nepříjemnosti. Jen je vyměníš za pomalou, plíživou stagnaci, která bolí dlouhodobě. A často přitom sklouzneš do role oběti, do postoje „já za to nemůžu, to ty okolnosti“. Ten ti sice uleví, ale zároveň ti sebere veškerou moc něco se sebou udělat.

Za strachem ze změny se navíc často skrývá něco jiného: tichý pocit „na to nemám, nejsem dost dobrá“. Není to o změně samotné. Je to o tom, jak málo si věříš, že ji zvládneš. Odkud se tenhle pocit bere, rozebírám v článku pocit „nejsem dost dobrá“.

Jak se přestat bát změny: 6 kroků

Žádná rychlokvaška. Ale funguje to. Ber to jako šest kroků, které jdou popořadě.

1. Přijmi, že změna je jistota. Přestaň ji vnímat jako nepřítele, který přichází zvenčí. Je to základní pravidlo života. Když ji přijmeš jako danost, sebereš jí půlku síly.
2. Pojmenuj konkrétní strach. „Bojím se změny“ je mlha. Napiš si přesně, čeho se bojíš. Že přijdeš o peníze? Že tě budou soudit? Že selžeš? Konkrétní strach se dá zvládnout, mlha ne.
3. Rozeber katastrofický scénář. Zeptej se: co nejhoršího se opravdu může stát? A kdyby se to stalo, co bych dělala dál? Většina katastrof v hlavě je horší než realita.
4. Najdi nejmenší možný první krok. Ne skok. Krok. Jeden e-mail. Jeden telefonát. Jedna otázka. Tak malý, že je skoro směšný. Cílem není dorazit do cíle, cílem je rozhýbat stojatou vodu.
5. Udělej ten krok dnes. Strach se nezmenšuje přemýšlením, zmenšuje se akcí. Každý odložený den ho jen krmí. Jakmile se pohneš, zjistíš, že voda nese.
6. Pochval se za pohyb, ne za výsledek. Odměň se za to, že ses pohnula, ne až za dokonalý konec. Tím si buduješ sebehodnotu, ze které čerpáš sílu na další krok.

Pokud ti ten první krok pořád brzdí hlas „co tomu řeknou ostatní“, možná v tobě sedí hodná holka, role, která se radši zmenší, než aby vybočila z řady.

Co když mě strach i tak zastaví?

Pak si všimni, co přesně děláš. Strach sám o sobě tě nezastaví. Zastaví tě to, že před ním couvneš. O tom je celý článek nezastavuje tě strach.

A teď slíbená vodácká metafora, protože bez ní bych nebyla já. Pokud patříš k těm, kdo se zuřivě snaží veslovat proti proudu změn, zkus na chvíli pustit vesla a užít si výlet po řece života. Podíváš se i do zátok, které bys jinak nikdy neviděla.

Přeloženo do jasné řeči: vesla máme na to, abychom přidali, když řeka teče moc pomalu. Ne na to, abychom je zapíchli do bahna a drželi se na místě. Neptej se „jak se nebát změny“, ale „kde už mě stojaté vody dusí“.

Časté otázky o strachu ze změny

Je strach ze změny normální?

Ano. Lidé mají přirozený sklon držet se současného stavu. Problém nastává, až když ti strach brání žít a místo malé nepříjemnosti volíš dlouhou stagnaci.

Jak udělat první krok ke změně?

Zmenši ho tak, aby byl skoro směšně malý. Jeden e-mail, jeden telefonát, jedna věta. První krok nemá být skok do neznáma, má jen rozhýbat stojatou vodu.

Souvisí strach ze změny s rolí oběti?

Často ano. Kdo se brání změně, snadno sklouzne do postoje „můžou za to okolnosti“ a tím ztratí moc cokoli se sebou udělat.

Co dělat, když se změna stane bez mého rozhodnutí?

Nebojuj s tím, co už se stalo. Zaměř se na to, co můžeš udělat teď, a najdi nejmenší krok, který ti vrátí pocit, že řídíš ty.

Pusť vesla a začni tvořit

Jestli cítíš, že tě strach ze změny drží na místě, nemusíš na to být sama. Téhle proměně, od strachu a stagnace k ženě, která si řekne, co chce, a jde si za tím, se věnuju v programu Tvé zářivé já. Tvoje cesta, tvoje pravidla, tvoje síla.

Zdroje

• Samuelson, W., Zeckhauser, R.: Status quo bias in decision making. Journal of Risk and Uncertainty, 1988. doi.org/10.1007/BF00055564

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám udělat první krok tam, kde je dosud držel strach.