Psychosomatika migrény popisuje, jak psychika, dlouhodobý stres a nastavení mysli ovlivňují, jak často a jak silně migréna přichází. Jedním z nastavení, které bolest udržuje, je role oběti: přesvědčení, že se s migrénou nedá nic dělat. To blokuje hledání řešení. Prvním krokem ven je všimnout si, kdy v tobě mluví oběť. Léčbu u lékaře to nenahrazuje.
Ve stručnosti
- Stres je nejčastěji uváděný spouštěč migrény (studie, 1 207 pacientů).
- Role oběti je obranný mechanismus, ne selhání.
- Oběť říká „nedá se nic dělat“, tvůrce „co zkusím dál“.
- První krok je přijetí: dva až tři dny se pozoruj.
- Je to doplněk léčby, migréna patří k lékaři.
Hned na úvod jedna důležitá věc: tohle není náhrada za neurologa ani za léčbu. Je to doplněk. Rovina mysli a emocí, na kterou se v ordinaci většinou nedostane. Pokud máš migrény, patříš k lékaři. A zároveň můžeš pracovat i s tímhle.
Co je psychosomatika migrény?
Psychosomatika se dívá na to, jak spolu souvisí psychika a tělo. U migrény to znamená ptát se nejen „co se děje v hlavě neurologicky“, ale i „co se děje v hlavě, když bolest přichází a odchází“.
Jedno spojení je dobře doložené. Neurolog Leslie Kelman se zeptal 1 207 pacientů s migrénou, co jim záchvaty spouští. Nějaký spouštěč uvedly zhruba tři čtvrtiny z nich a nejčastěji uváděným spouštěčem byl stres (79,7 %). Hned za ním byly hormony u žen, vynechané jídlo, počasí a špatný spánek. Stres tedy není výmysl ezoteriček. Je to věc, kterou sami migrénici uvádějí na prvním místě.
A tady přichází na řadu nastavení mysli. Protože to, jak se ke stresu a k samotné migréně stavíš, ovlivňuje, kolik stresu v sobě neseš.
Co je role oběti a proč ji u migrény řešit?
Role oběti je nastavení mysli (a možná i srdce), které má ve své podstatě ochranný úkol: přikrýt největší bolesti tak, aby se z nich člověk nezbláznil. Je to obranný mechanismus. A v tom je dobrý.
Háček je v tom, že role oběti se vzdává odpovědnosti za skoro všechno. Žije v přesvědčení, že ji ovládá systém, okolí, okolnosti. Že se z ničeho nedá vymanit. A když všichni okolo tvrdí „migrény se nezbavíš“, role oběti to bere jako svaté písmo a nedovolí ti ani pomyslet, že by to šlo jinak. Jak roli oběti poznáš podle vět, rozebírám zvlášť.
A teď prosím bez urážky, milí migrénici: tohle není útok na vás a role oběti není žádný póvl. V nějaké podobě v ní sedí drtivá většina z nás.
Odkud se role oběti bere?
Není to tvoje chyba, že tam to nastavení máš. Budovalo se v nás generace.
- Škola tě učila bát se vlastních nedostatků: „něco neumíš, budeš za to potrestán“. Místo odvahy zkoušet se pěstoval strach z chyby.
- Totáč odměňoval, když jsi nevyčuhovala. Vlastní iniciativa a odpovědnost za to, jak chci žít, bývaly trestané.
- Válka naučila naše babičky a prababičky, že hlavní je přežít a poslouchat. Na vlastní touhy nebyl prostor.
Problém je, že tyhle programy v nás zůstaly, i když válka skončila a jedinečnost se dneska naopak cení. Nikdo nám neřekl, že už to nastavení nepotřebujeme. A tak ho dál předáváme: ty jsi ho odkoukala od rodičů, oni od svých rodičů. Proč to ale neznamená, že za tvoje problémy můžou rodiče, vysvětluju v samostatném článku.
A protože odpovědnost není pohodlná, je svůdné v té roli zůstat. Když za něco převezmeš odpovědnost, nemůžeš se už na nic vymlouvat.
Jak souvisí role oběti s migrénou?
Migréna je devastační, likvidační a psychicky vyčerpávající věc. Je úplně normální, že po pár záchvatech za sebou do role oběti spadneš. Obzvlášť když nemáš migrénu jednou za půl roku na pět hodin, ale obden nebo každý týden na dva dny.
Tělo i hlava pak žijou v permanentním stresu. Pořád ve střehu, kdy to zase bouchne. Je to jako za války: nikdy nevíš, kdy padne bomba. U tebe nikdy nevíš, kdy přijde záchvat u regálu s chlebem. A tělo si v té nejistotě zapne ochranný režim: „na mně to stejně nezáleží“.
Tady je ta past. Role oběti tě v tom režimu drží a sama od sebe ti nikdy nedovolí migrény se zbavit. Pokud s ní vědomě nezačneš pracovat, nikdy nepodepíše mírovou smlouvu. Protože role oběti nic nemění. Ona se jen veze. Umí dokonale vysvětlit, proč to nepůjde, a zamaskovat každou cestu, kterou bys jinak viděla. Patří to mezi nejčastější chyby migréniků.
Jak poznám, jestli mluví oběť, nebo tvůrce?
Rozdíl se pozná líp než na čemkoli jiném na tom, jak člověk mluví sám se sebou.
| Role oběti řekne | Tvůrce řekne |
|---|---|
| „Holka, tak to budeš mít do konce života.“ | „Zatím jsem neudělala správný krok, tak hledám dál.“ |
| „Všechno jsem vyzkoušela, všechno marný.“ | „Zkusila jsem leccos, ale ne všechno.“ |
| „Já jsem zase ta chudinka.“ | „Co s tím můžu udělat?“ |
Vidíš ten rozdíl? Stejná situace, opačný svět. Oběť čeká, co se s ní stane. Tvůrce se ptá „co s tím“. A o to víc, že migréna fakt umí být peklo, je tahle volba síla, ne zlehčování bolesti.
Jaký je první krok, jak z role oběti ven?
Nebudu na tebe teď chrlit deset technik. Kdybych to udělala, tvoje role oběti hned řekne „toho je moc, to já nezvládnu“ a vyhraje. Tak začneme jedním krokem, který je úplně základ.
Tím krokem je přijetí. Jako v terapii závislostí: „Jmenuju se Mirek a jsem alkoholik.“ Nejdřív se musí přiznat, že problém existuje.
- Pozoruj se dva až tři dny. Sleduj svoje reakce a věty, které si v hlavě říkáš. Nejen u migrény, ale celkově. Role oběti není jen ve stavu záchvatu, je s tebou pořád.
- Poctivě si přiznej, kdy mluví oběť a kdy tvůrce. „S tím se nedá nic dělat“ vs. „co můžu zkusit dál“.
- Počítej s odporem. Role oběti se bude přijetí bránit. Je jako klíště, které ucítí pinzetu. Nepustí se dobrovolně. To je normální, neber to jako selhání.
- Pak začni hledat vzorce. Ptej se „proč“ tak dlouho, dokud neuvidíš zděděné vzorce, co tě do role oběti strkají. A jak ti naskočí, řekni si: „Aha, tohle je role oběti. Ale já už vědomě vím, že to takhle nechci.“
To je všechno, co teď potřebuješ. Žádný heroický výkon. Jen uvědomění a pozorování. Až bude půda připravená, přijde na řadu povinná technika pro každého migrénika. A jestli tě zajímá, proč migréna někdy přichází zrovna ve chvíli, kdy se ti daří, mrkni na článek co když ti migréna nic nekazí, ale naopak tě kryje.
Časté otázky o psychosomatice migrény
Znamená to, že si za migrénu můžu sama?
Ne ve smyslu viny. Migréna má reálné neurologické příčiny a patří k lékaři. Jde o odpovědnost, ne o vinu: část toho, jestli a jak se posuneš, je ve tvých rukou. A to je dobrá zpráva, ne výčitka.
Může migrénu spouštět stres?
Ano. Ve studii s 1 207 pacienty byl stres nejčastěji uváděným spouštěčem migrény (79,7 %), před hormony, vynechaným jídlem a počasím.
Proč je v pořádku být na začátku v roli oběti?
Protože je to obranný mechanismus, který ti pomohl to psychicky ustát. Není to selhání. Jen v určité chvíli přestane sloužit a začne škodit. Tehdy je čas s ním vědomě začít pracovat.
Nahradí práce s myslí léky?
Ne. Je to doplněk k péči neurologa, ne náhrada. Při dlouhodobých nebo silných bolestech hlavy vždycky patří na řadu lékař.
Chceš se na svou migrénu podívat zblízka?
Pokud tě migréna roky drží v kleci a cítíš, že je čas přestat se jen vézt, podívej se na program Sbohem, migréno. Začínáme krátkým úvodním hovorem, kde spolu zjistíme, jestli ti moje metoda sedí, a pak tě provedu celým procesem. Léčbu u lékaře tím nenahrazuješ, jdeš vedle ní.
Zdroje
- Kelman, L.: The Triggers or Precipitants of the Acute Migraine Attack. Cephalalgia, 2007. doi.org/10.1111/j.1468-2982.2007.01303.x
Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Roky pracuje s migréniky na psychosomatické a emoční rovině bolesti. Informace v článku nenahrazují vyšetření ani léčbu u lékaře.