Je migréna dědičná? Ani náhodou!

Je migréna dědičná? Zčásti ano. Studie dvojčat odhadují, že geny tvoří 34 až 57 % rizika migrény, a vědci našli přes sto míst v DNA, která riziko zvyšují. Geny ale dávají sklon, ne rozsudek. V rodině se podle mé zkušenosti předává i naučený způsob, jak zvládat bezmoc a stres, a ten se změnit dá.

„No jo, to máme v rodině. Babička, máma, teď já.“ Kolikrát jsem tuhle větu slyšela. A kolikrát jsem ji kdysi říkala sama. Migrénu jsem měla deset let a znám to celé zevnitř: půlku života kontroluješ sebe i všechno kolem, abys bolesti utekla, a druhou půlku v ní stejně ležíš.

Dlouho jsem tvrdila, že dědičnost je jen mýtus. Dneska to řeknu přesněji. Věda o migréně se posunula a já ti chci dát poctivou odpověď. Jak to je s geny, a co se v rodině předává kromě nich.

Hned na úvod: nejsem lékařka. Jsem terapeutka a mentorka, která migrénou prošla a provázela jí stovky lidí. Co tu píšu o psychice a vzorcích, je moje zkušenost z praxe, ne lékařská diagnóza. Migréna patří i do ordinace. Když bolesti hlavy trvají dlouho, mění se nebo přicházejí nově, nejdřív lékař.

Je migréna opravdu dědičná?

Zčásti ano. Velké srovnání dvojčat z šesti zemí (Mulder a kol., 2003) pracovalo s téměř 30 000 páry dvojčat. Vyšlo z něj, že geny vysvětlují 34 až 57 % rozdílů v tom, kdo migrénou trpí. Zbytek připadl na prostředí a životní okolnosti.

V roce 2022 pak velká genetická studie Heidi Hautakangas a kolegů porovnala přes 102 000 lidí s migrénou se zhruba 770 000 lidmi bez ní. Našla 123 míst v DNA, která riziko migrény zvyšují.

Všimni si toho čísla. Ne jeden gen. Sto dvacet tři drobných vlivů. Každý z nich zvedne riziko jen o kousek. Proto se nedá říct „máš gen, budeš mít migrénu“. Dá se říct „máš sklon“.

Když se migréna dědí, proč ji nemá každý v rodině?

Protože sklon není povel. Polovina rizika, nebo i víc, leží mimo geny. Ve spánku, ve stresu, v tom, jak žiješ, co od sebe chceš a co v sobě dusíš.

A tady přichází to, co vidím ve své praxi. Dítě se neučí jen z DNA. Učí se zrcadlením. Od prvních měsíců pozoruje mámu a saje z ní všechno. Jak dýchá, jak se tváří, jak reaguje, když je v úzkých. Když máma žije v hluboké bezmoci, v pocitu, že nemá svůj život ve svých rukou, dítě si to uloží jako normu. „Aha, takhle se to dělá. Takhle se zvládá tlak.“

Mám vyzkoušeno, že když moji klienti začali trpět migrénami až ve chvíli, kdy jejich děti byly odrostlé, děti migrénu neměly. Vysvětluju si to tím, že pocit bezmoci se ukládá hodně brzy, zhruba do prvního roku života. Tohle je moje pozorování z praxe, ne klinická studie. Ale s tím, co říká věda, se nebije. Geny dají sklon a prostředí rozhodne, jestli se rozjede.

Co migrénu podle mé zkušenosti drží?

Když pracuju s migreniky, narážím pořád na stejné věci:

• Hluboký pocit bezmoci. Tělo dlouho drží zprávu „nemám nad svým životem kontrolu“.
• Nadměrná kontrola. Hlídáš jídlo, spánek, plány, lidi. Je to vyčerpávající kruh.
• Potlačený vztek. Co se nesmí prožít, to si tělo uloží jinam.
• Tlak na výkon. Být pořád ta schopná, hodná, za jedna.

A pak jedna nepříjemná věc, kterou řeknu i za cenu, že naštve. Migréna občas slouží. Dává legitimní důvod lehnout si a nemuset. „Nemůžu, mám migrénu“ je věta, kterou nikdo nezpochybní. Když s tím člověk žije roky, je těžké se té role vzdát. Kdo by vlastně byl bez ní?

Bolest je přitom úplně skutečná. Nikdo si ji nevymýšlí. Jde o to, jakou roli v životě nevědomky dostane. Víc to rozebírám v článku co když ti migréna nic nekazí, ale naopak tě kryje a v textu o tom, jak psychosomatiku migrény drží role oběti.

Zní to tvrdě?

Možná si říkáš, že nemám srdce. Opak je pravdou. Srdce mám obrovské. A přesně znám myšlenkové pochody migrenika, od sebe i od stovek lidí, se kterými jsem pracovala. Na některé jsem musela být hodně přísná, aby si sundali brýle iluze.

Dokud si člověk neřekne „tohle je můj život a já s ním něco udělám“, nepohne se z místa. Ani geny, ani rodina za něj tenhle krok neudělají.

Co dělat, když máš migrenika doma?

Možná tohle nečteš kvůli sobě, ale kvůli někomu blízkému. Jedna nepopulární rada: přestaň jeho migrénu zalévat.

• Neorganizuj kolem každého záchvatu celý dům.
• Neruš kvůli migréně automaticky všechny plány.
• Soucit ano, kapitulace celé rodiny ne.
• Když o změnu nestojí, respektuj to. Nutit ho nemá smysl.

Počítej s tím, že se může tvářit ukřivděně. Ano, za to, že má migrénu, nemůže. Ale za to, jak s ní dál naloží, odpovědnost má. A ty nejsi ta, kdo ji má zalévat.

Když zrovna zuří záchvat, mám pro tebe postup krok za krokem v článku rychlá pomoc při migréně. A co migrenikům brání se z kruhu dostat, najdeš v textu 5 nejčastějších chyb migréniků.

Časté otázky o dědičnosti migrény

Je migréna dědičná?

Zčásti. Studie dvojčat odhadují podíl genů na 34 až 57 %. Nejde o jeden gen, ale o desítky drobných genetických vlivů. Zbytek rizika tvoří prostředí a způsob života.

Když má migrénu máma, budu ji mít taky?

Ne nutně. Zdědit můžeš sklon, ne jistotu. Hodně záleží na tom, co migrénu spouští, a podle mé zkušenosti i na tom, jaký vzorec zvládání stresu sis z rodiny odnesla.

Dá se migréna vyléčit?

Medicína ji umí tlumit a předcházet záchvatům. Z mé zkušenosti se dá výrazně zmírnit, když člověk řeší i to, co ji v jeho životě drží. Já ji deset let měla a dnes ji nemám. Není to lékařská záruka.

Mám s migrénou jít k lékaři?

Ano. Hlavně když jsou bolesti nové, silnější než dřív nebo se mění. Lékař vyloučí jiné příčiny a poradí s léčbou. Práce s psychikou je doplněk, ne náhrada.

Chceš se na svoji migrénu podívat zblízka?

Jestli tě migréna provází roky a tušíš, že za ní je víc než počasí a špatný spánek, podívej se na program Sbohem, migréno. Začínáme krátkým úvodním hovorem, kde spolu zjistíme, jestli ti moje metoda sedí, a pak tě provedu celým procesem krok za krokem. Léčbu u lékaře tím nenahrazuješ, jdeš vedle ní.

Zdroje

• Mulder, E. J. a kol.: Genetic and environmental influences on migraine: a twin study across six countries. Twin Research, 2003. doi.org/10.1375/136905203770326420
• Hautakangas, H. a kol.: Genome-wide analysis of 102,084 migraine cases identifies 123 risk loci and subtype-specific risk alleles. Nature Genetics, 2022. doi.org/10.1038/s41588-021-00990-0

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Deset let měla migrény a dnes pomáhá lidem hledat, co je v nich drží.