Proč přitahuji stejné situace? Vzorec, co řídí tvůj život

Proč přitahuji stejné situace? Protože si v sobě neseš naučený vzorec, často z dětství, a podle něj nevědomky vysíláš signály. Okolí na ně reaguje a tvoje očekávání se potvrdí. Není to smůla ani náhoda. Klíč je najít pocit, který mají všechny opakující se situace společný, a přepsat přesvědčení, které pod ním leží.

Přemýšlela jsi někdy, proč pořád přitahuješ stejné kolegy, stejné šéfy, stejné scénáře, ze kterých ti je zle? Do růžového papíru ti to balit nebudu: řešení je jednodušší, než čekáš. Sedí v tvém podvědomí.

Jestli se ti to děje hlavně v lásce, s partnery pořád stejného střihu, najdeš samostatný článek proč pořád přitahuju stejné muže. Tady se podíváme na situace obecně: v práci, v rodině, mezi kamarádkami.

Proč pořád přitahuji to, co nechci?

Funguje to takhle. V podvědomí máš uloženou informaci o sobě a o tom, jak to v životě „chodí“. Dejme tomu, že je tam zapsáno, že se potřebuješ cítit ublíženě. Protože to tak bylo dlouho a tvoje psychika si na to zvykla jako na domov. A tvoje tělo, tón hlasu, postoj a drobné signály pak vysílají do okolí přesně tohle nastavení.

A okolí ti vyjde vstříc. I kdyby na tebe lidé chtěli být hodní, tvůj signál je nastaví tak, že tě nakonec raní. A ty si řekneš: „No vidíš, zase. Pořád ti samí lidé.“

Ublíženost je jen příklad. Často vídám i nastavení na selhání, na podvedení, na „mně se nikdy nic nepovede“, na „se mnou to nikdo nevydrží“. Vždycky je to vnitřní program, který se navenek tváří jako smůla.

Dá se to vysvětlit i psychologicky?

Ano, jedna slavná studie to ukazuje krásně. Psycholog Mark Snyder s kolegy nechali muže telefonovat s ženou, kterou nikdy neviděli. Předtím jim ukázali fotku a řekli, že je to ona. Část mužů dostala fotku atraktivní ženy, část méně atraktivní. Ve skutečnosti fotka s ženou na telefonu nesouvisela.

Výsledek? Muži, kteří si mysleli, že mluví s atraktivní ženou, byli vřelejší. A ženy na druhé straně začaly odpovídat vřeleji, otevřeněji a společenštěji. Hodnotitelé, kteří slyšeli jen ženskou část hovoru, to poznali. Očekávání jednoho člověka změnilo chování druhého a pak se samo potvrdilo.

Přesně tohle se děje i tobě. Jen naopak: tvoje očekávání vůči lidem a vůči sobě je vede k tomu, aby se chovali tak, jak čekáš.

Jak najít společného jmenovatele?

Podívej se na to, co ti v životě vadí a vrací se. A hledej, co mají ty situace společného.

Není to ten samý člověk. Není to ta samá práce. Ale je v nich stejný vnitřní jmenovatel: stejný pocit, ve kterém vždycky skončíš. Pokořená. Přehlížená. Nedoceněná. Využitá. Ten pocit je adresa tvého vzorce.

A teď to nepříjemné, protože tady se to láme: ten společný jmenovatel jsi ty. Ne jako vina, ale jako moc. To jediné, co je ve všech těch situacích pořád stejné, jsi ty. A to je skvělá zpráva. Klíč je v tobě, ne ztracený někde u druhých lidí.

Když se ti opakují hlavně lidé, kteří tě vysávají, podívej se i na článek proč přitahuji toxické lidi.

Souvisí opakující se situace s rolí oběti?

Často ano. Dokud si budeš říkat „já za to nemůžu, oni jsou takoví, svět je takový“, zůstaneš v roli oběti. Role oběti je vnitřní pozice, kdy odpovědnost za svůj život posíláš ven: na rodiče, na partnera, na šéfa, na osud. Je pohodlná, protože z ní nemusíš nic dělat. A je to nejdražší pohodlí, jaké si můžeš dopřát. Platíš ho opakováním pořád stejné bolesti.

Převzít odpovědnost neznamená nadávat si „je to moje vina“. Znamená to říct: „Mám v tom svůj podíl, a tím pádem mám i moc to změnit.“ Vina tě sráží dolů. Odpovědnost tě staví na nohy. Víc o tom v článku převzít odpovědnost za svou spokojenost.

A pod tím vším bývá schovaná tvoje sebehodnota. K sobě přitahuješ přesně to, čeho se cítíš být hodná. Změň, čeho se cítíš být hodná, a změníš, co přitahuješ.

Jak vzorec přepsat: 5 kroků

Nečekej zázrak za večer. Ale tohle je směr, kterým se jde:

1. Pojmenuj opakující se pocit. Ten společný jmenovatel. Bez pojmenování nemáš co měnit.
2. Vystopuj, odkud ho znáš. Kdy ses tenhle pocit naučila brát jako normální? Většinou je kořen v dětství, kdy sis usoudila, že přes tenhle pocit nejlíp pochopíš, jak svět funguje.
3. Zpochybni starou vzpomínku. Vzpomínky nejsou videozáznam. Elizabeth Loftus a John Palmer ukázali, že stačí změnit jediné slovo v otázce a lidé si pamatují nehodu jinak. Když se ptali, jak rychle jela auta, když do sebe „napálila“, lidé odhadovali vyšší rychlost než po slově „narazila“ a častěji si „vzpomněli“ na rozbité sklo, které ve filmu vůbec nebylo. To, co sis o sobě jako dítě usoudila, nemusí být pravda dnes.
4. Přepiš přesvědčení o vlastní hodnotě. Místo „nestojím za víc“ řekni „mám hodnotu i bez toho, abych si ji zasloužila utrpením“. Není to afirmace na zeď. Je to rozhodnutí, podle kterého se začneš chovat.
5. Hlídej myšlenky. Stará smyčka se ozve. Nakrm ji a posílíš ji. Jak na to, píšu v článku jak se zbavit negativních myšlenek.

Jak se konkrétní vzorce chování opakují a jak je přepsat krok za krokem, rozebírám i v článku proč se ti pořád opakují stejné vzorce chování.

Co tě čeká na druhé straně?

Až vzorec přepíšeš, stane se něco, co zní skoro nudně, a přitom je to obrovské: přestaneš se divit. Přestaneš nevěřícně koukat, „proč zase já, proč zase tohle“. Protože už budeš vědět proč. A hlavně budeš vědět, že to máš ve svých rukou.

Vztahy budou jiné, protože do nich přijdeš jiná. Práce bude jiná, protože už nebudeš věřit, že si nezasloužíš víc. To je svoboda, kterou ti nikdo zvenčí nedá. A nikdo ti ji taky nemůže vzít.

Časté otázky o opakujících se situacích

Proč přitahuji pořád stejné situace a lidi?

Protože podle naučeného vzorce nevědomky vysíláš signály a okolí na ně reaguje tak, že se tvoje očekávání potvrdí. Není to smůla, je to nastavení, které se dá změnit.

Není to házení viny na oběť?

Ne. Vina tě sráží („za všechno můžu já“). Odpovědnost tě staví na nohy („mám v tom podíl, tak mám i moc to změnit“). Tenhle článek je o té druhé.

Jak rychle se vzorec přepíše?

Uvědomění přijde rychle, někdy během jednoho pořádného zamyšlení. Nové automatické chování se buduje týdny až měsíce. Každý vědomý krok ale cítíš hned.

Musím kvůli tomu řešit dětství?

Stačí najít, kdy ses ten pocit naučila brát jako normální. Nejde o to obviňovat rodiče, ale pochopit, odkud pravidlo pochází, abys ho mohla vyměnit.

Chceš z toho kolotoče vystoupit?

Jestli vidíš, jak se ti stejný scénář vrací pořád dokola, a začínáš tušit, že ten společný jmenovatel jsi ty, je čas vzít svůj život do ruky. Přesně k tomu vede program Tvé zářivé já: z opakovaného scénáře do pozice ženy, která ví, co chce, a svůj život má ve svých rukou.

Zdroje

• Snyder, M., Tanke, E. D., Berscheid, E.: Social perception and interpersonal behavior: On the self-fulfilling nature of social stereotypes. Journal of Personality and Social Psychology, 1977. doi.org/10.1037/0022-3514.35.9.656
• Loftus, E. F., Palmer, J. C.: Reconstruction of automobile destruction: An example of the interaction between language and memory. Journal of Verbal Learning and Verbal Behavior, 1974. doi.org/10.1016/S0022-5371(74)80011-3

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám najít a přepsat vzorce, které jim opakovaně kazí život.