Jsem naštvaná sama na sebe: proč klid nepřijde, dokud obcházíš tu nejhorší věc

Naštvaná sama na sebe bývá žena, která ví, co by měla udělat, a dělá místo toho drobnosti kolem. Naštvanost není důkaz lenosti, ale signál mezery mezi tím, co chceš, a tím, co žiješ. Klid nepřijde z toho, že se ničeho nedotkneš. Přijde, až se opřeš do té jedné nejnepříjemnější věci, kterou dlouho obcházíš.

„Jsem naštvaná sama na sebe. Proč jsem líná, proč se neumím hnout, proč se pořád jen vymlouvám.“ Tuhle zprávu dostávám skoro každý den. A pokaždé má stejného jmenovatele.

Čím víc obcházíš tu jednu nejnepříjemnější věc a opravuješ kolem ní samé drobnosti, tím hůř ti je. Vymalovaná stěna v kuchyni ti neopraví rozbité kachličky v koupelně. A odklad té velké věci se v tobě mění přesně v tu naštvanost na sebe, kterou cítíš.

Proč jsem pořád naštvaná sama na sebe?

Protože víš, co bys měla udělat, a neděláš to. Ta naštvanost není důkaz, že jsi líná. Je to signál, že mezi tím, co chceš, a tím, co žiješ, je mezera. A ty tu mezeru každý den vidíš.

Za poslední týden mi přišlo asi dvacet takových zpráv. Ženy, které si nadávají, že se nehnou. A je zajímavé, co se stane, když jim na rovinu odpovím, co s tím. Často mi přijde zpátky: „Aha, to je nějaký složitý, já myslela, jestli to nejde nějak jednodušeji.“ A v tu chvíli se vznáším na lustru. Pokaždé.

Protože ono to jednodušeji nejde. To hledání jednodušší cesty je přesně ta výmluva, kvůli které jsi na sebe naštvaná.

Proč odkládám zrovna tu nejdůležitější věc?

Protože je nepříjemná. Psychologové Fuschia Sirois a Timothy Pychyl popisují odkládání jako snahu rychle si spravit náladu. Když je úkol nepříjemný, mozek si vybere úlevu teď, a účet zaplatí tvoje budoucí já. Odkládáme tedy hlavně to, z čeho nám je zle, ne to, na co nemáme čas.

Proto tak ochotně uklidíš šuplík, přerovnáš kořenky a odpovíš na deset e-mailů. Všechno to přináší okamžitou úlevu. Jen ta jedna věc, ze které se ti stahuje žaludek, zůstává ležet. A s ní i ta naštvanost.

Proč klid nepřijde z toho, že se ničeho nedotknu?

Klid si pleteme s tím, že se vyhneme nepříjemnému. Ve skutečnosti je to naopak. Dokud ta velká věc leží nedotčená, hlodá na pozadí při všem, co děláš.

Můžeš uklidit celý byt, odškrtat deset malých úkolů a cítit se produktivně. Ale ta jedna věc, které se bojíš dotknout, tam pořád je. A tělo o ní ví. Proto ten neklid nejde přehlušit další aktivitou. Zmizí jen tehdy, když se do té věci konečně opřeš.

Jestli tě zajímá, jak se taková dlouho nevyřešená věc umí propsat i do těla, mám pro tebe článek o psychosomatice migrény a roli oběti.

Jaký stres je pochopitelný a co je už jen výmluva?

Tohle je nepříjemná část, ale důležitá. Ne všechno je výmluva. Jsou období, kdy máš reálně plný talíř a není kam ubrat.

Pochopitelný stres	Výmluva
Neseš víc, než se do jednoho člověka vejde: nemoc, malé děti, krize.	Ten těžký týden skončil před půl rokem a ty se na stejnou věc pořád vymlouváš.
Potřebuješ se hlavně nesoudit a přežít.	Stěžuješ si stejné kamarádce ve stejné kavárně už druhý rok.
Okolnosti se ještě nezměnily.	Okolnosti se změnily, ale ty ne.

Ruku na srdce. Na co si stěžuješ té samé kamarádce už druhý rok? Jestli je to pořád to samé, nejde už o stres. Jde o rozhodnutí, které jsi ještě neudělala.

Čím mám začít, když jsem naštvaná sama na sebe?

Tady je to, co většina rad říká obráceně. Nezačínej tou nejsnazší věcí. Začni tou nejnepříjemnější.

1. Napiš si jednu věc, která tě v životě štve nejvíc. Ne tu, která by se dala trochu vylepšit. Tu, ze které je ti nejvíc nepříjemně.
2. Zatím s ní nic nedělej, jen ji napiš. Už to, že ji máš černé na bílém, ji vytáhne z mlhy.
3. Najdi první krok, který je nepříjemný. Nejde o velikost kroku. Jde o to, aby byl ten, kterému se vyhýbáš.
4. Udělej ho dřív než drobnosti. Ráno, ještě než začneš uklízet kolem.

Proč zrovna tu? Protože ta nejhorší věc je zdroj té naštvanosti. Když odškrtáš deset malých, naštvanost zůstane. Když se opřeš do té velké, zbytek najednou jde zlehka. A hlavně přestaneš být naštvaná sama na sebe, protože konečně děláš to, čeho se bojíš.

Přes pohodlí nevyrosteš. Neříkej, že to děláš. Dělej to. Když ti na to chybí síla, přečti si, jak získat vůli, když ti chybí motivace. A pamatuj, že nezastavuje tě strach, ale to, že před ním couváš.

Proč tu velkou věc odkládám, aby nikoho nerozhodila?

Často za tím odkladem stojí hodná holka. Tak říkám naučenému vzorci, kdy se žena zmenšuje a potlačuje svoje potřeby, aby nevznikl konflikt. Ta velká věc totiž málokdy ovlivní jen tebe. Bývá to rozhovor s partnerem, odchod z práce, „ne“ mámě. A hodná holka ji radši odloží, než aby někoho rozhodila. Proč je tvoje hodná holka tvůj největší nepřítel, rozebírám zvlášť.

Časté otázky o naštvanosti na sebe

Znamená naštvanost na sebe, že jsem opravdu líná?

Ne. Skoro nikdy to není lenost. Je to rozdíl mezi tím, co chceš, a tím, co žiješ. Naštvanost je signál té mezery, ne důkaz tvého charakteru.

Proč mi nepomáhá odškrtávání malých úkolů?

Protože ta velká věc, které se bojíš, leží dál netknutá a hlodá na pozadí. Malé úkoly dají pocit pohybu, ale neklid od té hlavní věci nepřehluší.

Jak poznám, že už nejde o stres, ale o výmluvu?

Podle opakování. Když si na to samé stěžuješ dlouho a okolnosti se mezitím změnily, nejde o stres. Jde o rozhodnutí, které odkládáš.

Jak přestat být naštvaná sama na sebe?

Napiš si jednu věc, ze které je ti nejhůř, a udělej v ní první nepříjemný krok dřív než cokoli jiného. Naštvanost slábne s každým krokem, který v té věci uděláš.

Přestaň se přemlouvat a jdi do toho

Jestli už toho máš dost a chceš přestat se přemlouvat sama se sebou, podívej se na program Zdravě drzá, konečně svá. Naučí tě vědět, co chceš, a jít do toho, i když je to nepohodlné.

Zdroje

• Sirois, F., Pychyl, T.: Procrastination and the Priority of Short-Term Mood Regulation: Consequences for Future Self. Social and Personality Psychology Compass, 2013. doi.org/10.1111/spc3.12011

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám přestat obcházet to podstatné a najít klid v akci.