Proč nejsem šťastný? Výmluvy, které tě drží na místě

Proč nejsem šťastný? Často ne kvůli vnějším okolnostem, ale kvůli výmluvám, na které sis zvykl. Výmluva je věta, která vysvětluje, proč něco nejde, a zároveň tě zbavuje odpovědnosti s tím něco udělat. Cítí se jako pravda, ale chová se jako klec. Štěstí začíná tam, kde výmluvu odložíš a uděláš první malý krok.

Do růžového papíru ti to balit nebudu. Tenhle článek nebude milý. Ale bude pravdivý.

Proč nejsem šťastná, když mám vlastně všechno?

Zkus to teď nahlas. Řekni tři důvody, proč nejsi úplně šťastná.

…dobře. Slyším je. A teď to, co ti nikdo neřekne: jsou to velmi přesvědčivé výmluvy. A jaké máš ještě? Čteš dobře. Jaké další výmluvy před sebou sama máš?

Představ si na chvíli, že jsi školačka, co nenapsala domácí úkol a všechny výmluvy jí došly. Paní učitelka už zná každou. Jak se cítíš? Nahá, oslabená, křehká? Tak přesně taková doopravdy jsi pod tou hromadou výmluv. To, co bereš jako svou sílu, ty dobré důvody, proč to nejde, jsou ve skutečnosti tvoje závislosti.

Jaké jsou typické výmluvy, proč nejsem šťastný?

Tady jsou věty, které slýchám nejčastěji. Čím víc se v nich poznáš, tím víc tě drží na místě:

• „Nemám čas.“ (Čas máš, jen ho dáváš jinam, než kam bys ho dát chtěla.)
• „Nemám peníze.“ (Někdy ano. Často je to ale strach utratit za sebe.)
• „Nemám podporu, jsem na to sama.“ (Pohodlná věta. Když jsem sama, nemusím nic zkusit.)
• „Už je pozdě, v mém věku…“
• „Takhle už jsem se narodila, to se nezmění.“
• „Za to můžou rodiče, partner, šéf, doba.“
• „Nejdřív se musí změnit oni a okolnosti, a pak budu šťastná já.“
• „Až bude tohle a támhleto hotové, pak začnu žít.“ (To támhleto nebude hotové nikdy.)
• „Já bych ráda, ale…“ (Všechno před tím „ale“ je obvykle lež a všechno za ním výmluva.)

Poznáváš se? To není diagnóza. To je startovní čára.

Proč jsme na výmluvách závislí?

Výmluvy fungují jako zvyk, který nás uklidňuje. Celý den se těšíš, až se večer uklidníš nějakou pěknou výmluvou, proč to nejde. A ráno začneš nanovo. Jako někdo, kdo si zvykl na svou skleničku: bez ní je nejdřív vzteklý, potom pokorný.

Napadlo tě někdy být pokorná ke svému vlastnímu životu? Sama k sobě? Protože svou realitu utváříš ty a tvoje hlava, která si na výmluvy zvykla.

Pod tím vším často sedí podkopaná sebehodnota. Pravda je tahle: někdy si výmluvu vyrobíš, aby ses nemusela postavit do situace, kde bys mohla selhat. Když to ani nezkusíš, neselžeš. Výmluva tě chrání před rizikem a zároveň ti bere celý život. To je ta nejdražší ochrana, jakou si můžeš koupit.

Souvisí výmluvy s rolí oběti?

Úzce. Výmluva a role oběti jsou jedno a totéž, jen z jiné strany.

Role oběti je vnitřní pozice, kdy odpovědnost za svůj život posíláš ven, na druhé, na okolnosti, na osud. A výmluva je věta, kterou tu pozici nahlas vyslovuješ. „Nejde to, protože…“ A za tím „protože“ je vždycky někdo nebo něco jiného než ty.

Proč je jediná skutečná odpovědnost, kterou máš, ta za tvoji vlastní spokojenost, rozebírám v článku převzít odpovědnost za svou spokojenost.

Máš volbu: závislé, nebo nezávislé bytí

Závislé bytí je pohodlné. Sedneš si do výmluvy jako do starého křesla a stěžuješ si. Nemusíš nic riskovat, nic měnit, za nic ručit.

Nezávislé bytí vyžaduje uvědomění a notnou dávku odpovědnosti, vůči sobě i vůči okolí, které pomáháš tvořit. Je míň pohodlné. A je to jediná cesta ke štěstí, která reálně funguje. Když se ti nedaří hlavně v penězích, podívej se na článek proč se mi nedaří vydělávat.

Kterou si vybereš?

Jak přestat hledat výmluvy: 3 kroky

1. Přiznej si ji a pojmenuj. Nesnaž se výmluvu obhájit. Řekni si: „Tohle je výmluva.“ V tu chvíli nad ní získáš zpátky moc.
2. Dosaď otázku „co s tím můžu udělat já“. Za každé „nejde to, protože…“ dej „a co kdyby šlo, co bych pro to udělala?“. Nehledáš viníka, hledáš svůj první krok.
3. Udělej jeden malý reálný krok. Výmluvu nevyvrátíš v hlavě, vyvrátíš ji v praxi. Jeden mail, jeden telefonát, jedna věta vyslovená nahlas. Realita je silnější než jakýkoli argument v hlavě.

Co mě čeká, až výmluvy položím?

Nečekej, že přes noc zezlátne celý svět. Změní se něco lepšího: přestaneš čekat, až se to stane. Přestaneš odkládat svůj život na „až bude líp“. A zjistíš, že štěstí nebylo věcí okolností, ale tvého rozhodnutí, které jsi celou dobu odkládala za hromadu dobrých důvodů.

Já frčím na lásce, harmonii a štěstí. Ne proto, že bych měla v životě míň klacků pod nohama než ty. Ale proto, že jsem se přestala vymlouvat. A to je dovednost, kterou se můžeš naučit i ty.

Jestli se ti smutek a prázdnota táhnou týdny a nepomáhá nic, nejde jen o výmluvy. Zajdi k lékaři nebo psychologovi.

Časté otázky o tom, proč nejsem šťastný

Proč nejsem šťastný, i když se snažím?

Často proto, že se snažíš v rámci výmluv, které tě drží. Děláš hodně, ale ne tu jednu věc, které se bojíš. Štěstí začíná, když ji pojmenuješ a uděláš první krok.

Jak poznám, že je to výmluva, a ne skutečný důvod?

Výmluva tě vždycky zbaví potřeby něco udělat. Skutečný důvod ti řekne, co musíš vyřešit, abys mohla pokračovat.

Jak přestat hledat výmluvy?

Pojmenuj výmluvu, nahraď ji otázkou „co s tím můžu udělat já“ a udělej jeden malý konkrétní krok.

Je špatné mít výmluvy?

Má je každý. Problém není výmluvu mít, ale věřit jí tak dlouho, až ti z ní vyroste život, který nechceš.

Vystup z výmluv

Jestli ses v těch výmluvách poznala a už nechceš čekat, až tě někdo nebo něco udělá šťastnou, je čas vystoupit z role oběti. Přesně k tomu je program Tvé zářivé já: z věčného „nejde to, protože…“ do pozice ženy, která si řekne, co chce, a ví, že záleží na ní.

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám odložit výmluvy a vzít život do vlastních rukou.