Na co ještě čekáš?

Odkládání na později většinou není lenost ani špatné plánování. Je to způsob, jak se vyhnout nepříjemnému pocitu, nejčastěji strachu, že to nezvládneš. Ideální chvíle nepřijde, protože podmínky nikdy nebudou dokonalé. Pomáhá zmenšit první krok tak, abys ho udělala ještě dnes, i unavená a nejistá.

Čekáš. Pořád na něco čekáš.

Až budeš mít víc času. Až děti povyrostou. Až bude po sezóně, po Vánocích, po tom šíleném týdnu v práci. Až se budeš cítit líp. Až přijde ten správný okamžik.

A já ti řeknu jednu nepříjemnou věc: ten okamžik nepřijde. Nikdy.

Proč pořád všechno odkládám?

Protože čekání je pohodlné. Dokud čekáš, nemůžeš selhat. Dokud čekáš, máš výmluvu. Dokud čekáš, je to bezpečné… a ty se v tom bezpečí pomalu dusíš.

Není to lenost. Je to strach. Strach, že když to konečně zkusíš, zjistíš, že to nedáš. Tak radši nezkoušíš. A namluvíš si, že to ještě není ten správný čas.

Znáš to?

Tohle sedí i s tím, co o odkládání říká psychologie. Psycholožka Fuschia Sirois a psycholog Timothy Pychyl popsali prokrastinaci jako způsob, jak si rychle spravit náladu. Úkol nebo změna v nás vyvolá nepříjemný pocit, a tak ho odsuneme, abychom se teď hned cítili líp. Účet pak zaplatí naše budoucí já. Takže problém není v diáři. Problém je v tom pocitu, kterému se vyhýbáš.

Jak poznáš, že nečekáš, ale utíkáš?

Čekat se někdy opravdu vyplatí. Třeba když ti chybí informace nebo peníze a víš, kdy je budeš mít. Ale většinou to není čekání, je to útěk. Poznáš ho podle těchhle znaků:

• Datum „až“ se pořád posouvá. Nejdřív po létě, pak po Vánocích, pak po Novém roce.
• Neumíš říct, co přesně se musí stát, aby nastal ten správný čas.
• Když na tu věc pomyslíš, sevře se ti žaludek. A hned si najdeš něco jiného na práci.
• Ostatním radíš, ať do toho jdou. Sobě ne.
• Pořád se na to „připravuješ“. Čteš, posloucháš, sbíráš. Jen nezačneš.

Když sedí aspoň tři body, nejde o špatné načasování. Jde o strach v kostýmu rozumné ženy. O tom, jak strach převléká do výmluv, píšu i v článku proč nejsem šťastná: výmluvy, které tě drží na místě.

Proč ideální chvíle nikdy nepřijde?

Protože ideální chvíle je chvíle, kdy už se nebojíš. A strach z nového neodejde dřív, než to nové uděláš. Odvaha nepřichází před činem. Přichází až po něm.

Přestaň proto hledat ideální podmínky. Ony nikdy nebudou ideální. Budeš unavená, nejistá, nepřipravená… a stejně to musíš udělat. Právě teď. V tom nedokonalém dnešku.

Podívej se zpátky na svůj život. Na věci, na které jsi dneska pyšná. Kolik z nich vzniklo ve chvíli, kdy jsi měla klid, čas a jistotu? A kolik z nich vzniklo ve chvíli, kdy jsi na to „ještě neměla“, a stejně jsi do toho šla?

Jak přestat odkládat a začít: 4 kroky

1. Pojmenuj, čeho se bojíš. Ne „nemám čas“, ale „bojím se, že to nedám“ nebo „bojím se, co řeknou“. Pravda přebíjí výmluvu.
2. Zmenši krok na velikost dnešního večera. Ne plán na pět let. Jeden krok, který můžeš udělat dneska do večera. Napsat ten mail. Zavolat. Zapsat se. Říct nahlas to, co se bojíš říct.
3. Udělej ho s tím strachem. Nečekej, až strach zmizí. Nezmizí. Jen se zmenší, až ho přežiješ.
4. Zapiš si, že jsi to udělala. Mozek se učí z důkazů. Každý malý krok je důkaz, že to jde, a ten další už bude o kousek lehčí.

Když víš, co bys chtěla změnit, ale změna tě děsí, pomůže ti článek jak se nebát změny. A když ti chybí síla vůbec začít, přečti si, jak získat vůli, když ti chybí motivace.

Co když to nevyjde?

Tak to nevyjde. A ty budeš vědět víc než dnes. Selhání po pokusu bolí jeden týden. Lítost z toho, že jsi to nikdy nezkusila, bolí roky.

Protože život se neděje až potom. Děje se teď. A ty u toho buď. O tom, proč tvůj život není čekárna a sny nepatří do šuplíku „později“, píšu v článku tvůj život není čekárna.

Časté otázky o odkládání

Proč pořád všechno odkládám, i když vím, že bych měla začít?

Protože odkládání ti krátkodobě uleví od nepříjemného pocitu, nejčastěji od strachu ze selhání. Není to lenost. Dokud nezačneš, nemůžeš prohrát, a právě to je na čekání tak lákavé.

Kdy je čekání rozumné a kdy je to výmluva?

Rozumné čekání má konkrétní důvod a konkrétní datum. Výmluva má jen „až“. Když se tvoje „až“ pořád posouvá, nejde o načasování, ale o strach.

Jak začít, když se cítím nepřipravená?

Zmenši první krok tak, aby se vešel do dnešního dne, a udělej ho i s tím pocitem. Připravenost se nedostaví předem. Vzniká až tím, že jednáš.

Co dělat, když to stejně zase odložím?

Netrestej se. Zeptej se, čeho ses v tu chvíli bála, a krok zmenši ještě víc. Výčitky tě nikam neposunou, další malý krok ano.

Tak na co ještě čekáš?

Jestli potřebuješ, aby tě někdo každý den postrčil k tomu jednomu kroku, který odkládáš, vyzkoušej MindsetAI. Je to parťák do kapsy, který ti pomůže rozsekat strach na malé kousky a udělat ten první ještě dnes.

Zdroje

• Sirois, F., Pychyl, T.: Procrastination and the Priority of Short-Term Mood Regulation: Consequences for Future Self. Social and Personality Psychology Compass, 2013. doi.org/10.1111/spc3.12011

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám přestat čekat na správný okamžik a začít žít teď.