Syndrom podvodnice: 5 znaků a jak ho překonat

Syndrom podvodnice (anglicky impostor syndrome) je vnitřní pocit, že si svůj úspěch nezasloužíš, že na to vlastně nemáš a že tě každou chvíli někdo odhalí. Není to diagnóza, ale popsaný psychologický jev, který s dalšími úspěchy nemizí. Poznáš ho podle pěti znaků a překonáš ho prací na sebehodnotě, ne dalším výkonem.

Znáš to?

Dostaneš zakázku, povýšení, pochvalu, kterou sis dřela měsíce. A místo radosti přijde panika. „Co když přijdou na to, že to neumím? Co když jsem si jen šťastně tipla? Co když mě prokouknou?“

Máš výsledky černé na bílém. Reference, čísla, hotové projekty, spokojené klienty. A přesto si nevěříš. Stojíš na vlastních úspěších jako na ledě a čekáš, kdy se to pod tebou probourá.

Do růžového papíru ti to balit nebudu: tohle není skromnost. To je lemra. Lemra je můj název pro vnitřního sabotéra, hlas z dětství, který ti krade radost z toho, co jsi dokázala, a místo ní ti tam cpe strach.

Co je syndrom podvodnice a odkud se vzal ten termín?

Termín „impostor phenomenon“ zavedly v roce 1978 americké psycholožky Pauline Clance a Suzanne Imes. Popsaly úspěšné ženy, které navzdory svým výsledkům trvale věřily, že nejsou dost inteligentní a že jen oklamaly své okolí.

Rovnou si to zarámujme: není to oficiální lékařská diagnóza. Je to pojmenovaný psychologický jev. Popsaný, reálný a hodně rozšířený.

V češtině se ujal překlad syndrom podvodnice nebo syndrom podvodníka. A já mu říkám po svém: lemra v kostýmku. Ta samá, co tě jindy nutí do role hodné holky. Tady jen vzala jiný scénář.

Přeloženo do jasné řeči: je to ta část tebe, která se odmítá přihlásit k tomu, co jsi zvládla. Tvoje zásluhy hodí na náhodu a tvoje chyby naopak na tebe.

Jak častý je syndrom podvodnice?

Častější, než bys čekala. Lékařka Dena Bravata s kolegy v roce 2020 shrnula 62 studií s více než 14 000 účastníky. Odhady výskytu se pohybovaly od 9 do 82 %. Tak velký rozptyl je daný tím, že různé studie používaly různé dotazníky a hranice.

Další zjištění: syndrom se objevoval u žen i u mužů a ve všech věkových skupinách, od dospívajících po zkušené profesionály. Takže jestli si myslíš, že jsi jediná, kdo se tak cítí, je to taky jen jedna z pohádek, které ti lemra vypráví.

Jak poznám, že mám impostor syndrom? 5 znaků

Čím víc se v nich poznáš, tím hlasitěji ti ta podvodnice v hlavě vládne.

1. Své úspěchy přičítáš čemukoli jinému než sobě. Štěstí, náhodě, dobrému načasování, tomu, že ti někdo pomohl. Jen ne svým schopnostem.
2. Žiješ ve strachu z odhalení. Máš pocit, že je jen otázka času, kdy „přijdou na to“, že na to nemáš. Jako bys hrála roli a čekala, kdy spadne opona.
3. Pochvalu neumíš přijmout. Když tě někdo ocení, hned to shodíš: „ale to nic nebylo“, „měla jsem štěstí“. S tím, komu o úspěchu říct a komu ne, ti pomůže článek jak zvládnout závist.
4. Laťku si pořád zvedáš. Nic není dost. Sotva něco zvládneš, místo oslavy už řešíš, co dalšího musíš dokázat. To „dost“ s tímhle nastavením nikdy nepřijde.
5. Radši nezačneš, než abys riskovala selhání. Odkládáš, zdokonaluješ, čekáš na „až budu připravená“. A to čekání je jen převlečený strach.

Poznáváš se? Tak fajn. To není ortel. To je startovní čára.

Proč mají syndrom podvodnice hlavně úspěšné ženy?

Tady je ta zrada: syndrom podvodnice nesouvisí s tím, jak jsi schopná. Souvisí s tím, jakou máš sebehodnotu.

Proto ho mají i lékařky, ředitelky, umělkyně, podnikatelky. Ženy, na které se ostatní dívají s obdivem. Čím výš se dostaneš, tím větší prostor pro srovnávání a tím větší strach, že tě z piedestalu někdo shodí.

A proč zrovna ženy? Protože nás odmalička učili nevyčnívat. Být skromné. Nechlubit se. „Co by tomu řekli lidi.“ Holka, která řekla nahlas „tohle jsem dokázala já“, bývala nafoukaná. Tak jsme se naučily zásluhy schovávat, i samy před sebou. Promítá se to i do peněz, víc v článku neumíš si říct o cenu?

Odkud syndrom podvodnice pramení?

Nepadl z nebe. Naučila ses ho. A obvykle hodně brzo.

• Z dětství, kde se hodnotil výkon, ne ty. Dvojka znamenala „proč ne jednička“ a jednička se brala jako samozřejmost. Naučila ses, že uznání se zaslouží, a tak pořád běžíš a nikdy nedoběhneš.
• Ze srovnávání. Díváš se na cizí sestříhané výsledky a na svoje vlastní zákulisí, na pochybnosti a noci, kdy to nešlo. V takovém srovnání vždycky prohraješ.
• Z rodinných vět. „V naší rodině se nikdo nevytahoval.“ „Buď ráda za to, co máš.“ Zděděné věty, které ti potichu říkají, že na víc nemáš nárok.

Je to stejný kořen jako pocit „nejsem dost dobrá“, jen jiná větev.

Jak překonat syndrom podvodnice: 6 kroků

Žádná rychlokvaška. Ber to jako šest svalů, které začneš trénovat den po dni.

1. Pojmenuj ten hlas jako lemru, ne jako pravdu. Mezi „mám pocit, že na to nemám“ a „nemám na to“ je propast. Pocit není důkaz.
2. Zapisuj si fakta. Co jsi dokázala, kterou pochvalu jsi dostala, co konkrétně řekli klienti. Až ti lemra zase bude tvrdit, že je to náhoda, sáhneš po seznamu.
3. Nauč se přijmout pochvalu. Nadechni se a řekni jen „děkuju“. Tečka. Žádné „ale“. Ze začátku to bude drhnout, pak to půjde samo.
4. Mluv o pochybnostech nahlas. Řekni „víš, že mám občas pocit, že na to nemám?“ a sleduj, kolik schopných lidí vydechne „ty taky?“. Podvodnice žije v tichu. Na světle se scvrkává.
5. Jednej, i když si nejsi jistá. Sebevědomí nepřichází před činem, ale po něm. Udělej ten krok roztřesená a zjisti, že jsi to zvládla. Jak na to, píšu v článku jak zvýšit sebevědomí.
6. Pošli podvodnici na pracák. Přestaň ji živit pozorností a vírou. Pokaždé, když si vybereš věřit faktům místo strachu, bereš jí plat. A lemra, která nedostává zaplaceno, časem odejde.

Proč syndrom podvodnice nevyřeší další úspěch?

Protože díra není ve výsledcích. Díra je v sebehodnotě. Většina šikovných žen si myslí, že až budou mít další titul nebo další potvrzení zvenku, konečně si uvěří. Nedostaví se to.

Sebehodnota je hodnota, kterou máš jen proto, že existuješ. Bez ohledu na výkon a cizí pochvalu. Dokud si ji nepostavíš zevnitř, můžeš nasbírat sebevíc trofejí a pořád se budeš cítit jako podvod, který čeká na odhalení.

Já tomu, co je na druhém konci, říkám dračí energie. Dračice je žena, která ví, co umí, a nemusí to nikomu dokazovat. Ani sobě. Až příště ucítíš ten chlad v zádech, zkus si místo paniky říct: „A co když na to vážně mám?“ Protože máš.

Časté otázky o syndromu podvodnice

Je syndrom podvodnice nemoc?

Ne. Není to lékařská diagnóza, ale psychologický jev, který popsaly Clance a Imes v roce 1978. Když se k němu ale přidá dlouhodobá úzkost nebo vyčerpání, obrať se na odborníka nebo lékaře.

Jak se zbavit pocitu, že na to nemám?

Pojmenuj ten hlas jako lemru, ne jako pravdu. Zapisuj si fakta, přijímej pochvalu bez shazování, mluv o pochybnostech nahlas a jednej, i když si nejsi jistá.

Mají syndrom podvodnice i muži?

Ano. Přehled studií z roku 2020 ho našel u mužů i žen ve všech věkových skupinách. Ženy ho ale často posiluje výchova ke skromnosti.

Souvisí syndrom podvodnice s hodnou holkou?

Často ano. Obojí roste z víry, že uznání si musíš zasloužit výkonem. Hodná holka se zmenšuje, aby ji měli rádi. Podvodnice se nepřihlásí k tomu, co dokázala.

Kde s tím začít

Jestli jsi unavená z toho, že si pořád nevěříš, i přes všechno, co máš za sebou, nemusíš na to být sama. V programu Zářivé já si postavíš sebehodnotu zevnitř, ne z cizích pochval, a přestaneš čekat, kdy tě někdo prokoukne.

Zdroje

• Clance, P. R., Imes, S. A.: The imposter phenomenon in high achieving women: Dynamics and therapeutic intervention. Psychotherapy: Theory, Research & Practice, 1978. doi.org/10.1037/h0086006
• Bravata, D. M. a kol.: Prevalence, predictors, and treatment of impostor syndrome: a systematic review. Journal of General Internal Medicine, 2020. doi.org/10.1007/s11606-019-05364-1

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám přestat se cítit jako podvod a přihlásit se k tomu, co dokázaly.