Hranice v práci i doma se nedají budovat postupně, nejdřív na jednom místě a potom na druhém. Co si vybuduješ v práci, ztratíš doma, protože energii nenecháš za dveřmi. Kde máš odpadní díru, tam ti to bude přetékat. Funguje jedna komunikační strategie pro obě místa: stejné věty pro šéfa i pro partnera, trénované nejdřív tam, kde to tolik nebolí.
Ve stručnosti
- „Nejdřív práce, pak domov“ zní rozumně a nefunguje.
- Kde máš odpadní díru, tam ti to bude přetékat.
- Strategie je jen jedna, stejné věty platí doma i v práci.
- Trénuj na lidech, na kterých ti tolik nezáleží.
- Náročné je to hlavně první měsíc.
Klientka za mnou přišla s plánem, který zněl naprosto rozumně.
„Nejdřív se potřebuju ustálit v práci. Abych se tam nenechala zdeptat. Abych si udělala tu pozici, kterou tam mám. A potom teprve budu řešit, co doma.“
Dává to smysl. Je v tom i finanční logika: kdyby to doma prasklo, potřebuje mít půdu pod nohama.
Řekla jsem jí, že jí to neprojde.
Proč nefunguje řešit nejdřív práci a potom domov?
Protože to, co si buduješ v práci, ztrácíš doma.
Celý den tam někomu vysvětluješ, že si nenecháš nic vnutit. Držíš se. Stojí tě to energii, ale zvládneš to. A pak přijdeš domů a slyšíš, že jsi vždycky taková a že s tebou se nedá mluvit.
A za tři hodiny je to pryč.
Ráno jdeš do práce z energie, ve které tě večer udupali. A myslíš si, že tam rozkvéteš? Že si tam udržíš tu pozici, když ses před hodinou v kuchyni znovu rozpadla?
Kde máš odpadní díru, tam ti to bude přetékat. Pořád. Ať plníš sebevíc.
Funguje to i obráceně?
Ano. A tohle je důležité, protože spousta žen to má přesně naopak.
Doma jsou pevné. Doma si to nenechají líbit. A v práci mlčí, protože „to není důležité, to je jenom práce“.
A pak se diví, že přijdou domů vyčerpané a že se tam hádají o hovadiny. Nehádají se o ně. Vybíjí si tam to, co spolkly jinde.
Je jedno, kde ta díra je. Důležité je, že tam je.
Jak si nastavit hranice v práci i doma najednou?
Dobrá zpráva je, že si nemusíš pamatovat dva systémy.
Ty samé věty, které použiješ na nadřízeného, použiješ doma. Princip má tři kroky:
- Přijmi názor. Nehádej se o něj, nebraň se. „Rozumím.“
- Řekni, proč se ptáš. „Abych se mohla zlepšit, potřebuju to pochopit.“
- Chtěj konkrétní fakta. „Co konkrétně?“
V práci na to nemá odpověď kolega. Doma na to nemá odpověď partner. Protože obecné obvinění typu „ty jsi vždycky taková“ se nedá doložit, ať ho vysloví kdokoli. Proč přesně tahle otázka obviňování utne, rozebírám v článku co konkrétně? Věta, po které obviňování skončí.
Jedna klientka mi to řekla přesně: „Zjistila jsem, že jak komunikuju doma, tak musím i v práci. A obráceně.“
Přesně tak to je.
Kde začít trénovat hranice?
Teď ta praktická část, která to celé usnadní.
V práci máš skoro vždycky někoho, na kom ti tolik nezáleží. Nějakého malého šéfa, který to na tebe zkouší. Kolegyni, která ráda popichuje.
Ber je jako trenažér.
- Na nich si ty věty vyzkoušíš.
- Uvidíš, jak reagují.
- Zjistíš, že se nic hrozného nestane.
- A až to doma budeš potřebovat, už budeš vědět, jak to zní z tvých úst.
Doma je to těžší, protože tam jde o víc. Tam nejde o pozici, tam jde o vztah. Proto tam nechoď nepřipravená. Celý postup krok za krokem najdeš v návodu jak si nastavit zdravé hranice.
Není jednodušší řešit jednu věc po druhé?
Nebudu ti lhát. Řešit obojí najednou je víc práce než řešit jednu věc.
Ale ta druhá varianta není lehčí. Jen tak vypadá, protože v ní nic neděláš a máš pocit, že máš plán.
A za dva roky jsi na stejném místě, jenom unavenější.
Náročný je hlavně první měsíc. Pak se to začne skládat samo, protože ty věty jsou stejné a ty je máš v puse. A s nimi přijde i schopnost říct jasné „ne“. Jak na to, aniž by ses pak týden omlouvala, píšu v článku ne je celá věta.
„Nejdřív si srovnám jedno a pak druhé.“ Já vím, že to zní rozumně. A ty to víš taky. Jen tak trochu doufáš, že ti to někdo potvrdí.
Časté otázky o hranicích v práci a doma
Co když mě v práci vyhodí?
Za větu „můžete mi konkrétně říct, co je špatně“ se nevyhazuje. Vyhazuje se za výsledky, ne za slušně položenou otázku. A pokud je někde atmosféra, kde tohle stačí k vyhazovu, máš informaci o tom, kde pracuješ.
A když doma bude scéna?
Pravděpodobně bude, aspoň napoprvé. Proto se nezačíná pěti větami za večer. Začíná se jednou a pak se čeká. Rozestupy jsou důležitější než obsah.
Nemám nejdřív odejít a řešit to potom?
Když jsi v ohrožení, odejdi hned a tenhle článek pro tebe není. Ve všech ostatních případech platí, že odchod z prostředí nevyřeší vzorec, který si neseš. Vezmeš si ho do nového vztahu i do nové práce.
Jak dlouho trvá, než se to změní?
Změnu reakcí okolí uvidíš obvykle během pár týdnů. Změnu toho, jak se cítíš ty, často dřív. Protože poprvé nebudeš odcházet z rozhovoru s pocitem, že ses neubránila.
Obojí najednou se dá natrénovat
Jedna strategie, dvě místa. Zní to jednoduše a v praxi se u toho většina žen zasekne hned u první věty. V programu Zdravě drzá, konečně svá se přesně tohle učíme: nastavit si hranice tak, aby platily v práci i doma, a nevypadat u toho jako ta protivná.
Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie a programu Zdravě drzá, konečně svá. S ženami pracuje na hranicích doma i v práci.