Neznáš svého partnera, i když spolu žijete roky? Je to častější, než by sis myslela. Většina párů zná provozní informace, jako oblíbené jídlo nebo kdy vstává, ale neví, co toho druhého uklidní, rozesměje nebo zdrtí. Péče jako vaření a úklid není totéž co všímat si. Pomáhá ptát se na jeho dnešek a poslouchat.
Ve stručnosti
- Znát jeho oblíbené jídlo není znát jeho.
- Vaření a úklid jsou pro tebe láska, pro něj často servis.
- Jeho chování často není o tobě. Jsi vedlejší postava v jeho příběhu.
- Pochopit ho neznamená obhajovat ho.
- Začni jednou otázkou: jaký jsi měl den?
Na jedné konzultaci jsem položila otázku, po které bylo dlouho ticho.
Ptala jsem se: víte, co ho dokáže uklidnit? Co ho dokáže zdrtit? Co ho dokáže rozesmát?
A odpověď byla: já ho vůbec neznám.
Dvacet let.
Jak poznám, že svého partnera neznám?
Většina z nás si myslí, že partnera zná, protože ví, co má rád k obědu, jaké nosí boty a kdy vstává.
To není znalost člověka. To je provozní informace.
Znát člověka znamená vědět:
- co s ním udělá, když ho někdo v práci shodí,
- co ho uklidní, když přijde rozčilený,
- jestli potřebuje mluvit, nebo mlčet,
- co ho těší doopravdy, ne co si kupuje,
- čeho se bojí a o čem sní.
Psycholog John Gottman, který léta pozoroval páry ve své výzkumné laboratoři, tomu říká mapa lásky. Je to místo v hlavě, kam si ukládáš všechno, co o partnerovi víš: jeho svět, starosti, radosti a sny. A posilování téhle mapy staví na první místo svých sedmi principů fungujícího manželství.
Zeptej se ho večer: jaký jsi měl den? Co tě dneska potěšilo?
Většina žen mi řekne, že to nikdy neudělaly. A že on jim to taky nikdy neudělal.
Proč péče není totéž co všímat si?
Tohle bývá největší překvapení.
Ženy mi říkají: „Já se o něj starám. Vařím, peru, uklízím, beru ho na výlety. Jak může říkat, že si ho nevšímám?“
Protože to, co ty považuješ za všímání si, on za všímání si nepovažuje.
Pro tebe je péče jazyk lásky. Pro něj to může být servis. A servis není totéž co pozornost.
Není to spravedlivé a nikdo za to nemůže. Ale je to fakt, a s faktem se dá pracovat, zatímco s křivdou ne. Jestli máš pocit, že celý vztah táhneš jen ty, přečti si i článek nemáš partnera, máš nejstarší dítě.
Co mu říct místo hádky?
Místo hádky o to, kdo se o koho víc staral, zkus tohle:
„Došlo mi, že tě možná fakt nevidím. Co bys potřeboval, abys měl pocit, že tě vnímám? Jak by to mělo vypadat? Stalo se někdy, že jsi ten pocit měl? Zkus mi to popsat.“
A pak nečekej odpověď hned. Řekni mu rovnou: „Vím, že je to složitá otázka. Nech si čas. Budu ráda, když mi na to odpovíš časem.“
Ptej se na teď, ne na minulost. „Proč jsi tehdy…“ je výčitka. „Co bys potřeboval“ je pozvánka. Proč otázky „proč“ lidi zahánějí do kouta, rozebírám v článku přestaňte se ptát proč.
Proč se mi partner vyhýbá?
Tohle je ta nepříjemná část.
Když se muž celé roky vyhýbá, nekomunikuje, uhýbá očima nebo hledá pozornost jinde, skoro každá žena si to vysvětlí jedním způsobem: on mi ubližuje.
Jenže ono to často není o tobě vůbec.
Může to být člověk, který kdysi udělal rozhodnutí, které ho stálo hodně. Zůstal, i když nechtěl. Vybral si rodinu proti tomu, po čem toužil. A od té doby má pocit, že mu ten život někdo vzal.
A protože nemá odvahu si přiznat, že to rozhodnutí bylo jeho vlastní, hledá viníka. A ten viník stojí v kuchyni.
Nemstí se ti za to, co jsi udělala ty. Mstí se ti za to, co udělal sám sobě.
Proč jeho chování často není o mně?
Zní to nemile, ale je v tom obrovská úleva.
V jeho příběhu nejsi hlavní role. Stejně jako on není hlavní role v tvém. Každý jsme hlavní postava jen ve vlastním životě a to je správně.
Takže když se chová hrozně, neznamená to automaticky, že jsi mu lhostejná. Může to znamenat, že se nechce šťourat sám v sobě. Že to nedokáže. Že to neunese.
To o tobě nevypovídá vůbec nic. Vypovídá to o něm. A ve chvíli, kdy tohle pochopíš, přestaneš z každé jeho nálady dělat rozsudek nad sebou. Jak na to, když se trest mlčením táhne dny, píšu v článku když s tebou tři dny nemluví.
Znamená pochopit ho, že ho obhajuju?
Ať je mezi námi jasno. Nedělám z nikoho chudáčka se zlomeným srdíčkem. Odpovědnost za svoje kroky nese každý sám.
Ale jestli s tím člověkem chceš zůstat, musíš o jeho tíze vědět. Jinak ho nikdy nepochopíš. A budete dva lidi, kteří vedle sebe žijí a jen si něco vyčítají.
A jestli zůstat nechceš, je to taky v pořádku. Ale odejdi s tím, že jsi pochopila, od čeho odcházíš. Ne s tím, že jsi dvacet let bojovala se strašákem, kterého sis sama dokreslila.
Časté otázky, když partnera neznáš
Co když se odmítá bavit o tom, co potřebuje?
Pak jsi dostala odpověď. Nejde o to, co potřebuje, ale jestli je ochotný se v sobě šťourat. Když není, volíš mezi tím to přijmout, nebo odejít.
Jak se ho ptát, aby to nevypadalo jako výčitka?
Ptej se na teď, ne na minulost. „Jaký jsi měl den“ a „co bys potřeboval“ jsou pozvánky. „Proč jsi tehdy“ je výčitka. A ptej se s odstupem, ne třikrát za večer.
Musím ho pochopit, i když mi ublížil?
Nemusíš nic. Ale chceš-li zůstat, budeš muset. A chceš-li odejít a nenosit si to dalších deset let, tak taky.
Není tohle jen hledání omluv?
Omluva zní „proto to bylo v pořádku“. Pochopení zní „proto to dělal, a pořád to není v pořádku“. To jsou dvě různé věty.
Podíváme se na to spolu?
Zkus to dneska večer. Jednu otázku: jaký jsi měl den? A pak poslouchej. A jestli chceš, aby se na váš vztah podíval někdo zvenku a řekl ti, co mezi vámi doopravdy je a proč se to zaseklo, objednej si vhled pro páry Hodíme se k sobě. Pošleš mi vaši společnou fotku a pár vět o tom, proč se ptáš, a já ti popíšu, co mezi vámi vidím a jaké kroky doporučuju. Často to bývá úplně jinde, než si oba myslíte.
Zdroje
- Gottman, J. M., Silver, N.: The Seven Principles for Making Marriage Work. Crown Publishers, 1999.
Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám vidět vztah jasně, bez křivdy i bez iluzí.