Není špatně se sesypat. Špatně je v tom zůstat

Sesypat se není slabost. Je to zdravá reakce na těžkou věc, třeba ztrátu, a když si smutek dovolíš prožít, postupně odezní. Problém začíná, když se v něm zabydlíš na měsíce. Dovol si pláč, dej si čas, pak se začni po malých krocích zvedat. Když smutek bere spánek a chuť žít, vyhledej odbornou pomoc.

Nedávno jsem se sesypala i já. Za jeden týden jsme přišli o dvě milovaná zvířata. Jedno nešťastnou náhodou, druhé stářím. A stalo se to zrovna v den, kdy měla dcera narozeniny. Když mě to večer dohnalo, brečela jsem potichu na záchodě, aby to neslyšela.

A víš co? Bylo to správně. Dovolila jsem si to. A přesně o tom je tenhle text.

Je v pořádku se sesypat?

Je. Sesypat se není selhání. Je to ventil. Je to způsob, jakým se tvoje psychika brání tomu, aby ses nesložila natrvalo.

Znáš to. Něco tě zraní a ty to spolkneš. „Teď na to nemám čas.“ „Musím fungovat.“ „Děti to nesmí vidět.“ Zatneš zuby a jedeš dál. Jednou. Podesáté. Postopadesáté.

A pak se divíš, proč tě pořád bolí záda. Proč tě láme hlava. Proč jsi věčně unavená, i když spíš. Já to u sebe i u klientek vidím pořád dokola: co si nedovolíš procítit, to si tělo nějak odnese.

Proč se těžkým pocitům nevyhýbat?

Protože emoce, kterou nepustíš, nezmizí. Zůstane v tobě a čeká.

Tohle není jen moje zkušenost. Psychologové James Gross a Oliver John v pěti studiích zkoumali, jak lidé zacházejí s emocemi. Ti, kdo své emoce běžně potlačovali, prožívali méně pozitivních a víc negativních emocí, měli horší vztahy a nižší spokojenost se životem. Lépe na tom byli lidé, kteří uměli situaci přehodnotit, tedy podívat se na ni jinak.

Takže dusit smutek není síla. Síla je pustit ho ven a pak se na celou věc podívat z jiného úhlu.

Kde je hranice mezi zdravým smutkem a smutkem, co škodí?

Zdravý smutek má vlnu. Přijde, vygraduje, a když ho pustíš, pomalu opadne. Škodlivý smutek se zasekne a stane se z něj způsob života.

Řeknu ti to natvrdo, jak to dělám vždycky. Pobreč si ten večer. Zanadávej si. Rozbij hrnek, jestli potřebuješ. A pak se druhý den pomalu začni narovnávat.

• Smutek, co tě drží den, je smutek.
• Smutek, co tě drží týden, je hojení.
• Smutek, co tě drží půl roku a nelepší se, už potřebuje pozornost. Buď se v něm schováváš, nebo potřebuješ pomoc.

A tady je ta zrada. V tom smutku je teplo. Neočekává se od tebe výkon. Nikdo tě netlačí. Proto je tak lákavé v něm zůstat. Kabát, do kterého se schováš, aby ses nemusela vrátit do života.

Pozor ale na jednu věc: truchlení nad opravdu těžkou ztrátou nelze přeskočit ani urychlit. Má svůj čas a ten čas není výmluva. Rozdíl poznáš podle směru. Hojení jde pomalu nahoru. Zaseknutí zůstává na místě.

Jak se z toho vyhrabat?

Dej si limit. Konkrétní datum, do kterého si dovolíš být na dně, a pak se začni zvedat, i když se ti nechce. Ta odpovědnost je jenom tvoje.

Nikdo jiný ti nesáhne do hlavy a nepřepne ti náladu. O tom, jak se cítíš a jak dlouho v tom zůstaneš, rozhoduješ ty. To není tvrdost. To je svoboda. Protože když si to rozhoduješ ty, můžeš to i změnit. Víc o tom píšu v článku převzít odpovědnost za svou spokojenost.

Někdy jdeš do situace s tím, že chceš beton. A život ti nadělí písek. Tvoje jediná práce v tu chvíli je přehodit strategii. Nestavět beton z písku a nezuřit, že to nejde. Ale postavit z písku to, co z písku postavit jde.

Když se ti pod nohama sype půda a nevíš, kde začít, nezačínej u celé hory. Začni u jedné věci. Jedné, za kterou převezmeš odpovědnost dneska. Přesně tam, kde přestaneš čekat, až tě někdo zachrání, končí role oběti a začíná návrat. A jak z té rány časem udělat sílu, píšu v článku jak proměnit bolest v sílu.

Kdy vyhledat odbornou pomoc?

Když smutek trvá měsíce, bere ti spánek, chuť k jídlu i chuť žít. Tehdy nejde o výmluvu ani o pohodlí. Jde o něco, co vůlí sama nezvládneš, a může to být deprese. Na řadu patří lékař nebo psychoterapeut.

Když je ti hodně zle hned teď, zavolej na Linku první psychické pomoci 116 123. Je zdarma a funguje nonstop. Vyhledat pomoc není slabost. Je to péče o sebe.

A pokud cítíš, že tě nedrží jen smutek, ale dlouhodobé vyčerpání, ze kterého se nedá vyspat, mrkni na článek o emočním vyčerpání.

Časté otázky o tom, když se sesypeš

Je normální se sesypat i kvůli „maličkosti“?

Ano. Většinou to není o té maličkosti. Ta jen odjistí to, co v sobě dusíš týdny. Poslední kapka není příčina, je to spouštěč.

Jak dlouho je zdravé truchlit?

Žádná tabulka neexistuje. Dobré vodítko je, jestli se tvůj stav pomalu lepší, nebo jestli se v něm zabydluješ.

Škodí potlačování emocí?

Výzkum Grosse a Johna ukázal, že lidé, kteří emoce běžně potlačují, prožívají víc negativních pocitů a jsou méně spokojení. Cítit není luxus.

Jak si dovolit brečet, když mám kolem sebe děti?

Nemusíš se hroutit před nimi. Najdi si svůj prostor: auto, sprchu, deset minut o samotě. Schovat emoci před dětmi neznamená schovat ji i před sebou.

Kde s tím začít

Sesypat se umí každá. Zvednout se je ta těžší část. Přesně o tom je program Tvé zářivé já: jak se po pádu zase postavit na vlastní nohy a začít si říkat, co chceš ty.

Zdroje

• Gross, J. J., John, O. P.: Individual differences in two emotion regulation processes: Implications for affect, relationships, and well-being. Journal of Personality and Social Psychology, 2003. doi.org/10.1037/0022-3514.85.2.348

Autorka: Jana Popelka, mentorka a terapeutka, autorka metody lemrologie. Pomáhá ženám znovu se postavit po pádu a ztrátě.